Váš košík je prázdný.

Dopřejte si něco zdravého pro svou pokožku. Jestli si nevíte rady, zavolejte. Rádi vás uslyšíme.

+420 724 102 829
Po - Pá 9:00 - 14:00

Jiří Langmajer: Vše je tak, jak má být

Jiří Langmajer: Vše je tak, jak má být

Málokdy se poštěstí dělat rozhovor s Jiřím Langmajerem třikrát po sobě v jednom jediném roce. Zcela logicky vás napadne, zda vám náhodou nedojdou nosná témata a nezačnete zbytečně klouzat po povrchu. Celkem záhy zjistíte, že podobné obavy byly v tomto výjimečném případě úplně zbytečné.

V posledních letech otevřeně mluvíte zejména o psychickém zdraví. Zhruba před rokem jste se navíc pustil také do vylepšování fyzické kondice. Co všechno děláte pro to, abyste se ve svém těle cítil dobře?
Svojí fyzičce se od konce loňského roku věnuju poměrně intenzivně, ale tohle (ukazuje si na téměř neexistující břicho, pozn. redakce) už shazuju asi čtyři měsíce. Kdykoliv začínám být na dobré cestě, objeví se něco, co mi to zhatí. Stačí být během natáčení ve stresu a předsevzetí, že vydržím šestnáct hodin nežrat, je v háji. Na to, že se tělu věnuju poměrně intenzivně skoro deset měsíců, mám zatím dost žalostné výsledky. Což bude nejspíš tím, že jsem začínal úplně od nuly a ještě k tomu v pětapadesáti. Když posekáte trávník, je to hned vidět, ale když v tomhle věku cvičíte skoro rok, chce to velkou trpělivost, aby to člověk nezabalil. Já zatím odhodlání neztrácím a když u sebe nemám trenéra, poctivě cvičím alespoň sám.

Kromě toho jste čestným předsedou Otužileckého oddílu v Pyšelích. Jak často se noříte do studené Sázavy?
Kluci chodí plavat každou neděli. Pokud zrovna nenatáčím, moc rád se k nim přidám, kvůli časovýmu vytížení ale nejsem ani zdaleka tak trénovanej jako oni. Loni v zimě jsme plavali v jednostupňový vodě a to už byl docela mazec! Celý léto se navíc ráno i večer sprchuju ledovou vodou přímo ze studny a i v zimě plavu na zahradě ve studeným bazénu. Kromě otužování dýchám podle Wima Hofa a dopřávám si náklaďáky plný výživovejch doplňků, protože mám pocit, že čím víc jich budu jíst, tím budu zdravější. Jednou z odvrácených stránek mojí povahy je hypochondrie a doplňky stravy nějak zmírňují moje obavy o vlastní zdraví. Kromě toho jezdím na kole a na skialpových lyžích a ze všeho nejradši chodím s Aduš (manželka a životní partnerka Adélu Gondíkovou, pozn. redakce), na výlety a na procházky.

Všimla jsem si, že jste nejmenoval ani jeden kolektivní sport. Jak by se skutečný Jiří Langmajer cítil ve světě hokejového kouče Luboše Hrouzka, kterého hrajete v seriálu Lajna?
S oblibou říkávám, že jsem v jádru duše spíš ženská a všechen ten chlapskej řev, křik, narážení na mantinely, smrad v šatnách a neustálý soupeření mě bytostně odpuzujou. Nejsem soutěživý typ a nepotřebuju vyhrávat. Je mi úplně jedno, jestli na závodech dojedu pátej nebo desátej. Hlavně, když se zúčastním a dorazím do cíle. Všechny ty výsledky, časy a zdolaný mety jsou mi úplně cizí. Nikdy jsem v sobě neobjevil touhu se s někým přetahovat nebo bejt v něčem první.

V našem posledním rozhovoru jste mi dokonce řekl, že sám sebe považujete za „ženskou s pinďourem.“ Do jaké míry to byla nadsázka?
Já jsem chlap především v tom, že to nikdy nevzdám. Když si něco předsevzu, vždycky to vydržím a dám to. Za důležitou a v dnešní době hodně opomíjenou chlapskou vlastnost totiž považuju především odhodlání a schopnost držet slovo. Jakmile něco slíbím, je to pro mě svatý. Obzvlášť, když vím, že splněním toho slibu udělám někomu radost.

Na rozdíl od mnoha mužů se nijak netajíte tím, že se pečlivě staráte o svůj vzhled, zároveň ale působíte velmi přirozeným dojmem. Předpokládám, že zbytečné extrémy jsou vám v tomto případě cizí.
Naštěstí nejsem ten typ, co by si zakládal na tom, že musí mít v šedesáti havraní vlasy, a proseděl kvůli tomu nejméně tři hodiny u kadeřnice. Znám chlapy, co přesně tohle dělají. Pak nasadí černý brejle a v pětašedesáti předstírají, že jsou velký rockeři. Tohle mi přijde hodně potupný a většina z nich vypadá jako úplný kašpaři. Umění stárnout považuju za nesmírně důležitý a doufám, že to v tomhle ohledu nikdy nezačnu přehánět. Teď na sobě ale každopádně zamakat musím, protože budu na plátně v plavkách a pan Petr Erben – producent filmu, který se chystáme v říjnu točit, mi jasně řekl, že ženy mě chtějí vidět na plátně pěknýho. Takže se s tím pupkem musím nějak poprat, protože filmovej průmysl je nemilosrdnej. Lidi touží po kráse. Chtějí vidět iluzi dokonalosti, což v mým případě rozhodně nehrozí, ale už sám kvůli sobě nechci, aby mi přes trenky visel kus pupku, protože to prostě není estetický.

Jaký je to pro vás pocit, když se na sebe díváte na filmovém plátně?
Já sám se na sebe dívám strašně málokdy. Film je totiž na rozdíl od divadla definitivní. Není tam prostor pro změny a postupný zlepšování – jakmile to jednou natočíte, je to daný, a tím pádem mě to přestane zajímat. Naopak v divadle jsem to já, kdo řídí rytmus a emoci podle toho, co se zrovna odehrává na jevišti a v očích toho, kdo hraje se mnou. Tohle křehký a zároveň velmi hluboký intimní propojení mám rád a cítím se v něm mnohem jistěji a příjemněji než před kamerou. Navíc ve filmu obvykle nehraju postavy, který by byly tak niterný a který bych musel nějak intenzivně prožívat a vytvářet. A to si teď nijak nestěžuju, tak to prostě je. Navíc vy si můžete v duchu naplánovat, jak budete danou roli hrát, ale finální slovo má stejně režisér a následně i producent, kterej se klidně může rozhodnout, že v tom snímku nějakou scénu vůbec nechce. Tím, co tady říkám, ale nijak nenaznačuju, že nemám filmovou práci rád, naopak! Jen ji beru trošku s odstupem, prostě se z ní neposírám. Vím, že hraju ve filmech, který neaspirujou na Oscara, ale i takový snímky mají podle mě svou důležitou roli. Lidi potřebují vydechnout, pobavit se.

Kdy se daří vydechnout vám?
Nejšťastnější jsem v přírodě. Na horách, v lese, u moře. Kdekoliv, kde je nám s Aduš dobře. Moc rád jsem i tady v Pyšelích, protože jsme si to tu udělali moc hezký. Stačí mi, když přijedu domů, trochu svítí sluníčko a já mám rázem pocit, že mi začínají prázdniny. I kdyby měly trvat jen dvě hodiny. K tomu, abych byl šťastnej, mi stačí být doma s mojí milovanou ženou.

Umíte si představit, jak by se váš život vyvíjel, kdybyste býval Adélu nepotkal?
Těžko říct, možná už bych byl vyléčenej alkoholik. Možná bych ulítl na drogách, možná bych se někde přizabil. Případně by někdo zabil mě. Já bych to snad ani nechtěl vědět, co by se bývalo stalo. Takhle je všechno přesně tak, jak to má být.

Přichází tahle spokojenosti a smířenost až s věkem?
To je asi u každýho individuální. Pro mě je důležitý, že v posledních letech necítím v rámci naší rodiny žádný nelad. Nevnímám, že bych někoho k něčemu nutil, což jsem celý život dělal. Vždycky jsem chtěl, aby lidi kolem mě dělali to, co chci já. Teď jsem se naučil dát tomu volnější průběh a podvolit se přání druhejch. Spolu s tím jsem zjistil, že jejich radost je i moje radost, akorát jsem na to kvůli svýmu vnitřnímu negativnímu naladění bohužel přišel hodně pozdě.

Na jaře jsme spolu velmi otevřeně mluvili právě na téma psychického zdraví. Kdy jste poprvé začal vnímat, že trpíte depresemi?
Já jsem ty svoje stavy dlouho nevnímal jako deprese. Depresí to může nazvat psychiatr. To, jak jsem se cítil, vycházelo do velký míry z mojí povahy. Vždycky mi strašně záleželo na tom, abych svoji práci dělal co nejlépe a jak vy ráda říkáte – do hloubky. Byl jsem perfekcionalista, dával jsem do každé role všechno a moc jsem nechápal, že to někdo může mít jinak. Co nechápal – sralo mě to! A to je samo o sobě diagnóza. Kvůli tomuhle nastavení jsem byl často hrozně nepříjemnej zejména na lidi, se kterejma jsem spolupracoval. Prostě jsem od nich vyžadoval stejně hloubkovou a intenzivní přípravu, jakou jsem měl já. Řada starších kolegů mě varovala, že pokud budu tímto způsobem hrát, velmi brzo se zničím, protože půjdu do všeho na dřeň. Já jsem ale na jejich rady moc nedbal a tímhle způsobem jsem sám sebe vysával řadu let. Kromě snahy dávat do všeho maximum pramenila řada mých problémů z alkoholu a bujarýho života. Navíc jsem do vínku dostal určitou míru negace, se kterou jsem si tehdy prostě neuměl poradit. Když si dneska vzpomenu na to, jak jsem se cítil a choval, přijde mi to svým způsobem úsměvný. Ale úsměvný to ve skutečnosti vůbec nebylo. Ztratil jsem kvůli tomu plno let života. A nejen já. Hlavně lidi kolem mě, kteří to se mnou vydrželi, i když by bývali nemuseli. Právě proto mi přijde důležitý o psychickým zdraví mluvit. I když to není vždycky příjemný, může to někoho inspirovat k tomu, aby se přestal stydět a začal svoje problémy řešit.

JIŘÍ LANGMAJER O INLIGHTU
Inlight je pro mě taková pomyslná špička a já vím, že z ní není cesty zpět. Jen těžko bych se mohl mazat něčím jiným. Vlastně mě díky němu přešla i věčná touha pokukovat, co je kde novýho. Protože tak nějak vím, že to pravý už jsem našel a je třeba se toho držet. Stejně jako se držím svý ideální ženy.

Další rozhovor s Jiřím Langmajerem nejen o duševním zdraví najdete ZDE

TEXT: EVA KARLASOVÁ
FOTO: ONDŘEJ KOŠÍK

Celé znění článku najdete v nejnovějším vydání biOrganica magazínu

Vložte si do košíku

Pokud vás zaujaly jen některé produkty, stačí si níže vybrat.


skladem
Inlight Bio květové tonikum

Inlight Bio květové tonikum

skladem 1 295 Kč
  • Inlight Bio květové tonikum

    2 ml

  • Inlight Bio květové tonikum

    50 ml

  • Inlight Bio květové tonikum

    200 ml

skladem
Inlight Bio pleťový olej pro muže

Inlight Bio pleťový olej pro muže

skladem 1 495 Kč
  • 30 ml

skladem
cleanser

Inlight Bio čisticí balzám na obličej

skladem 1 595 Kč
  • Inlight Bio čisticí balzám na obličej

    1,5 ml

  • Inlight Bio čisticí balzám na obličej

    15 ml

  • Inlight Bio čisticí balzám na obličej

    45 ml

  • Inlight Bio čisticí balzám na obličej

    90 ml

skladem
Inlight Bio čokoládová maska

Inlight Bio čokoládová maska

skladem 1 195 Kč
  • Inlight Bio čokoládová maska

    2 ml

  • Inlight Bio čokoládová maska

    7 ml

  • Inlight Bio čokoládová maska

    25 ml

| 1|

Líbil se vám článek?
Sdílejte ho s přáteli

Příspěvek byl publikován 19. 11. 2021 / Rubriky: Osobnosti

Magazine image

Stáhněte si poslední vydání magazínu biOrganica

biOrganica v médiích