Jogínka Zuzka Klingrová: Štěstí je vnitřní práce II.
Vy se ptáte, jogínka Zuzka Klingrová (41) odpovídá! Známá lektorka se s námi podělila o své zkušenosti, které doposud nasbírala na jógové cestě. Přečtěte si druhou část odpovědí na dotazy, které jste Zuzce položili prostřednictvím našich sociálních sítích.
7. Byly časy, kdy jsi se v józe řídila egem a toužila dosáhnout póz prezentovaných na instagramu?
Měla jsem velké štěstí, že jsem hned v úvodu jógové praxe narazila na lidi, kteří mi vysvětlili pravý význam jógy. V době mých začátků navíc ještě nebyl instagram. Jógu cvičil jen málokdo, nebylo s kým se srovnávat. Když jste někomu řekli, čemu se věnujete, obvyklá reakce zněla: „Cože, to jako někde sedíš a čumíš do zdi?“ (směje se). Byli jsme takoví průkopníci. Sehnat jógamatku byl nadlidský úkon, plno pomůcek jsme si vyráběli sami. V době, kdy se s jógovou (sebe)prezentací na sociálních sítích roztrhl pytel, už jsem měla hodně odžito i odcvičeno a nebylo pro mě tak lákavé nechat se touhle vlnou strhnout. To ale rozhodně neznamená, že mě ego občas nepokouší. (směje se)
8. Dá se jógou ublížit?
Bohužel hodně. Pod nevhodným vedením si můžete zničit zápěstí, přetížit ramena i krční páteř, poničit vazy v kolenou... Je třeba lidem vždy velmi podrobně vysvětlit, co mají v základních pozicích dělat. Teprve tehdy, když tělo ovládnu, mohu experimentovat dál a objevovat emoce, které ve mně konkrétní ásány vyvolávají. A na to je třeba čas. I proto je jóga ze 60 % o samostudiu. Dobrý učitel nám dá návod, do hlubin sebepoznání se ale noříme na vlastní pěst. Zároveň je důležité uvědomit si, že jóga není cestou k dosažení nějaké uniformity. Každý den je provedení pozice jiné, třeba jen proto, že už nikdy nejsme stejně staří jako v moment, kdy ji provádíme.
9. Nad čím v životě nepřestáváš žasnout?
Asi nikdy mě nepřestane fascinovat moudrost lidského těla a jeho schopnost regenerace. Když vidím, jak se klienti s vážnými problémy uzdravují, je to pro mě obrovský zázrak. Nejde jen o fyzické změny, jóga skutečně dokáže měnit lidské životy od základů. Vždy ale každému říkám, že není třeba dostat se z nuly na sto hned. Stačí si vybrat jednu věc a začít třeba s tím, že si každé ráno budete čistit jazyk. Jakmile budete mít pocit, že je to pro vás automatické, můžete přidat další rituál. Třeba kartáčování celého těla na sucho.
10. Co tě drží v nejtěžších životních chvílích nad vodou a co ti pomáhá zvládat každý nový den?
Určitě dechové techniky a meditace. Když je mi úplně nejhůř, dělám jóga nidru – nebo-li jógový spánek. Ta mi pomáhá zejména v obdobích, kdy se mi plánování vymkne z rukou a mám toho moc. Také se mi hodně osvědčilo dopřávat si pravidelné volno. Vždy vydržím 4 – 6 týdnů v intenzivním tempu, ale s vědomím toho, že mě pak čeká třeba týden zaslouženého odpočinku, kdy se věnuji jen sama sobě. Když nemůžu nikam odjet, snažím si tyto vědomé chvíle volna dopřávat i za běžného režimu. Myslím, že to je přesně to, co nám v dnešní době tolik chybí. I proto se mnohdy cítíme nespokojení bez jasného důvodu.
11. Poradíš, jak zapojit jógu do každodenního života tak, abychom na sebe neupletli bič v podobě další povinnosti?
Jógová praxe může být klidně jen to, že si každý den rozložím podložku a lehnu si do šavásány (pozice mrtvoly, kdy ležíme na zádech a věnujeme pozornost celému tělu a našemu dechu, pozn. redakce). Možná právě tato poloha je to, co nám v daný okamžik nejvíce prospěje. V takové chvíli totiž obrátíme naše smysly z vnějšího světa směrem dovnitř. Přestaneme věnovat pozornost všemu, co nás rozptyluje a odvádí od nás samých a začneme si konečně naslouchat. Naše mysl totiž mnohdy funguje jako zrcadlo roztříštěné na tisíce maličkých kousků, jógová praxe nám pomáhá toto zrcadlo postupně zacelovat, aby nám po čase dávalo jednolitý odraz. Tehdy začínáme sami sebe vidět jasně. Uvědomujeme si, co všechno je uloženo v našem podvědomí, co nás blokuje včetně traumat z minulosti, které pak vytvářejí naše strachy. Jóga nám postupně otevírá dveře do komnat, o kterých jsme neměli ani tušení nebo jsme dělali, že neexistují.
12. Je u jógy důležité splynutí s cvičitelkou?
Podle mě určitě. Učitel ti musí sednout a měl by ti vyhovovat styl, jakým lekci vede. Většinou to funguje tak, že si v danou chvíli najdeš přesně toho, koho potřebuješ. Pak se může stát, že mu takzvaně „vyrosteš“, tvoje vnitřní nastavení a očekávání se změní a přijde ti do života někdo další. Lidé přicházejí a odcházejí. Každý tě posune nějakým směrem, něco důležitého ti dá. Pokud učitel není, je důležité nebát se a zkoušet praktikovat sám. S plným respektem k možnostem svého těla. A co je podle mě ze všeho nejdůležitější? Zapomenout na všechna „až“. Hodně lidí říká: „Začnu dělat jógu, až zhubnu. Pustím se do cvičení, až budu ohebnější.“ Já na to odpovídám: „Na nic nečekejte a začněte hned.“
13. Má jóga také nějakou odvrácenou stranu?
Stejně jako u všech duchovních praxí i u jógy hrozí, že někteří lidé takzvaně uletí a odstoupí od skutečné spirituální cesty. Odborně se tomu říká spirituální bypassing. Namlouváním a předstíráním, že vše je jen růžové, jen dobré, se mohu dostat do temných hlubin depresí a úzkostí. Většina z nás musí žít v materialistické společnosti, proto je dobré, když zvládneme zůstat nohama na zemi a přiznáme si, že každá mince má dvě strany. Vždy je třeba vnímat to, co se nám děje v přítomném okamžiku, v této konkrétní realitě.
TEXT: Eva Karlasová
FOTO: Lucie Čermáková, archiv Zuzky Klingrové a unsplash.com
První část rozhovoru se Zuzkou najdete ZDE.
Celé znění rozhovoru se Zuzkou najdete v podzimním vydání biOrganica magazínu
Vložte si do košíku
Pokud vás zaujaly jen některé produkty, stačí si níže vybrat.
Sdílejte ho s přáteli
Příspěvek byl publikován 13. 11. 2020 / Rubriky: Osobnosti