Když se řekne „noste svoji tvář“, každý si představí něco trochu jiného. Co přesně se vybaví tobě?
Především přirozenost a odvaha být sama sebou. Máte-li dobrý základ, do něhož počítám zdravé tělo, mysl i duši a příjemný pocit ze sebe samé, obvykle se nepotřebujete skrývat za vrstvy make-upu nebo na sobě něco dramaticky měnit. Líčení tak vnímám spíše jako určitou nadstavbu, která by měla krásu pouze podtrhnout a podpořit. Snažím se na sobě pracovat spíše zevnitř a dělám maximum pro to, abych se ve svém těle cítila dobře. Pokud to jen trochu jde, vyhýbám se stresu, hodně odpočívám a dostatečně spím. Právě stres a spánkový deficit se totiž na pleti podepisují nejvíce. Pravidelně cvičím jógu, nejen tu obličejovou. Stále zkouším meditovat, což je takové moje věčné téma (směje se).

Několik let jsi žila v zahraničí, jak moc tě to ovlivnilo?
Ve Švédsku jsem se naučila stát na vlastních nohou, být sama za sebe… Velký vliv na mě měl severský minimalismus i respekt k přírodě a aniž bych si to uvědomovala, osvojila jsem si tzv. nordickou dietu. Což vlastně není žádná dieta, ale způsob stravování, který doporučuje i dánská vláda. Řídí se velmi jednoduchými, ale účinnými doporučeními. K hlavním z nich patří: méně jíst a více přemýšlet nad tím, čím tělo živíte. Potrava, kterou si dopřáváme, by měla být ideálně čerstvá a živá, tedy průmyslově nezpracovaná. Na talíři se tak objevují především saláty, kořenová zelenina, ovoce, oříšky a luštěniny… Velmi omezená je naopak konzumace polotovarů a výrobků z bílé mouky. Další doporučení směřují třeba k nákupu lokálních a sezonních potravin a k omezování odpadu. V této oblasti mám co vylepšovat. Určitě si ale dávám velký pozor na to, odkud potraviny na mém talíři pocházejí. To se týká především masa. Čím víc se o toto téma zajímám, tím důležitější mi připadá. Myslím, že mě v tomto ohledu hodně ovlivnilo soužití se zvířaty. Od té doby, co s námi doma bydlí psi Larry a Tessa a kočka Kitty, vnímám zvířata mnohem více jako cítící a myslící bytosti. I proto mi velmi vadí, když se v souvislosti s masem hovoří o „výrobě“. Přijde mi, jako by si lidé nechtěli uvědomit, odkud a jakou cestou se maso na naše talíře dostává.

Hodně mě zaujal tvůj – na dnešní dobu trochu nevšední – pohled na pitný režim…Neustále něco popíjet je „trendy“. Mnozí lékaři však upozorňují na to, že máme sklon si na vodě vytvářet závislost a pijeme příliš, čímž přetěžujeme ledviny. Mnozí z nás pak bývají nervózní v situaci, kdy nemají tekutiny ihned po ruce. Pitný režim je samozřejmě důležitý, v létě zejména, ale neměl by se zvrhávat do extrému. Stejně jako ve všech oblastech života, i tady je důležitá rovnováha.

Razíš tzv. jógový přístup k životu, co si pod tím můžeme představit?
Respekt k okolí, ale také respekt k sobě samé. To znamená, že naslouchám svým potřebám, pečuji o ně, ale ne na úkor někoho dalšího. Když jsem ve stresu, snažím se být k sobě laskavá, nepřetěžovat se a emoce zkoušet prodýchat. Jógový přístup k životu se rodí postupně, z praxe. Každý si k tomuto uvědomění potřebuje dojít sám, vlastním tempem a cestou, která vychází vždy zevnitř ven. Zajít na lekci jógy ale může být dobrým prvním krokem.

Doposud jsi napsala tři knihy – mimo jiné Pravidla pozitivního sobectví a Pořádek nejen v hlavě, co přesně tě k tomu vedlo?
To, kam člověka táhne srdce, se obvykle pozná již ve školce nebo na základní škole. Jako malá jsem vyvěšovala básničky na školní nástěnky, všichni se mi tehdy smáli, ale já jsem stejně nepřestala, vždycky jsem něco psala. Pak jsem na to na nějakou dobu zapomněla a pustila jsem se do budování kariéry, ale nemůžu říct, že by mě to nějak zvlášť těšilo. Po nějakém čase jsem si naštěstí dokázala vzpomenout a začala jsem psát blog. Toho si všimlo jedno vydavatelství a pak už šlo všechno velmi rychle. Rozhodnutí začít psát a překonání nejrůznějších obav s tím spojených mi pomohlo najít cestu. Knih už je dnes pět, jedna z nich trochu vybočuje, je odborná, a další dvě jsou rozepsané. Mým velkým přáním a snem je napsat dobrý román. Snad se k němu postupně a pomalu přibližuji.

Tvé knihy jsou plné rad a doporučení. Do jaké míry se jimi zvládáš řídit a do jaké představují spíše jakýsi „ideál“?
V knize vždy popisuji ideální stav, ke kterému se snažím přiblížit. I já sama si musím některé věci pravidelně připomínat. Zejména v koloběhu běžných dnů bývá trochu těžké zůstat sama se sebou v kontaktu. Pravidla pozitivního sobectví jsem začala psát jako jakýsi návod, který mi měl pomoct překonat velmi náročné životní období. Tehdy jsem si uvědomila, že pokud chci něco změnit, musím vždycky začít nejprve u sebe. A že nebudu nikomu nic platná, pokud nebudu mít sílu, proto je důležité, abych o sebe pečovala. Takže to není sobecké, ale vyloženě nezbytné.

Vypadáš mnohem mladší, než jsi, přisuzuješ to genům, nebo máš nějaká doporučení, která by pomohla nám všem?
Myslím si, že za hodně vděčím genům, rodičům a jejich rodičům. Velkou roli však hraje i to, jak se člověk cítí a jak sám sebe vnímá. Právě tím totiž dokážeme mnohé vylepšit, ale také pokazit. Do tváře, výrazu i do držení těla se hodně promítá a zapisuje to, jaký člověk je, jaké má životní nastavení a o čem přemýšlí. Důležité je také, v jakém prostředí žije, čím se obklopuje. Pořádek v těle, myšlenkách, vztazích i světských záležitostech je nesmírně důležitý. Mně se velmi osvědčil minimalistický přístup k životu, díky němuž mám mnohem více prostoru na to věnovat se všemu, co mě zajímá. Uspořádané záležitosti totiž dávají člověku velkou svobodu. Podobně jako naplněný život a pocit smyslu přichází s tím, když člověk naplňuje svůj životní úkol či poslání – v józe je to dharma, která jde s karmou ruku v ruce. Věřím, že mým úkolem je psaní, proto píšu, a možná i to se mi vepisuje do tváře.

Michaela Dombrovská (43) se józe věnuje téměř dvacet let, polovinu té doby také jako lektorka. Zaměřuje se na powerjógu, kancelářskou a obličejovou jógu. Píše life-stylové články, spolupracuje s časopisem Jóga Dnes, je autorkou knih Pravidla pozitivního sobectví, Pořádek nejen v hlavě, Jógový zápisník a spoluautorkou Kreativního diáře. Více informací a další tipy najdete na www.PROTOZE.cz.