Analytické myšlení se fyzioterapeutce Kateřině Mikyškové při práci náramně hodí. Pokud totiž člověka někde bolí, problém často nebývá ukryt přímo v místě, které se hlásí o pozornost. „Bolest je jen špička ledovce a pod ní se skrývá spousta dalších dějů. Tělo není stroj, v němž by se dala opravit nebo vyměnit jedna součástka a bylo hotovo. Je to složitý celek, kde všechno souvisí se vším,“ usmívá se fyzioterapeutka pomáhající také klientům v Centru Paraple. Na to, jak se udržet v rovnováze, podle ní neexistuje jednotná odpověď. Každý musí najít vlastní recept, ale v první řadě je třeba propojit tělo s myslí. Negativní stav mysli se totiž projevuje stažením svalů, fascií (viz rámeček) a vazů, což může ovlivňovat i funkci vnitřních orgánů.

Dýchat a cvičit!
Hodně obecným receptem na rovnováhu je snaha o psychický klid a péče o tělesnou schránku zdravou stravou a pohybem. To ovšem neznamená prosedět týden v zaměstnání a u televize a o víkendu se zničit fyzickou prací nebo sportem. Pohyb by měl být kontinuální a hlavně vyvážený – tím nejfyziologičtějším je chůze. Vhodný je také lehký běh (ne však pro obézní lidi) a plavání. Ideálně znak nebo kraul, styl „paní radová“ spíše škodí, především oblasti krční páteře. Jízda na kole sice vyniká řadou pozitiv, ale páteř je při ní statická a kromě oblasti krku trpí i zápěstí. „Svým klientům doporučuji spíše sporty, které podporují přirozenou rotabilitu páteře,“ vysvětluje Kateřina. Klíčem k tělesné pohodě je také správné dýchání, jehož základy ovládá takřka každé miminko, většina z nás ho však v průběhu života zapomene. Správné dýchání přitom ovlivňuje fungování celého těla, mimo jiné zlepšuje pohyblivost hrudníku a páteře i peristaltiku. Zapojuje se při něm bránice – hlavní nádechový sval procházející napříč celým trupem – i tolik důležité pánevní dno, jehož oslabení má na svědomí řadu nepříjemných potíží.

Kompenzace a naslouchání
Zkušený fyzioterapeut při pohledu na člověka pozná, co jeho tělu přebývá i schází. Nejčastěji se objevuje nedostatek protažení, přetížení nebo ochabnutí různých svalových skupin. „Lidé si mnohdy škodí jednostranným sportem, ale nechci jim brát to, co je baví. Spíš jim nabízím vhodnou kompenzaci,“ vysvětluje fyzioterapeutka. „Málokdo umí správně používat celý trup a zapojovat hluboký stabilizační systém páteře, jehož součástí jsou bránice i pánevní dno. Ty jsou při správném postoji rovnoběžné, stejně jako záda a břišní stěna. Tělo pak tvoří válec, nepřipomíná ohnuté potrubí. Nácvik práce s hlubokým stabilizačním systémem je pro mnohé klienty náročný. Chvíli totiž trvá, než se vytvoří nový stereotyp. To lidi zdržuje, protože většinou touží po rychlých výsledcích. Navíc téměř nikdo svému tělo nenaslouchá,“ varuje Kateřina. Jemné náznaky nesouhlasu obvykle přehluší nespočet impulzů, kterým jsme každý den vystaveni. Mnohdy žijeme také v mylné představě, že nepříjemné tělesné pocity k životu nevyhnutelně patří.

Co se v nás vlastně děje?
Jak bychom se měli naučit tělu naslouchat? „Je třeba najít si na sebe každý den chvilku času a vnímat, co se uvnitř nás děje,“ doporučuje Kateřina. Sama tak začíná každý den. Než vstane, projde vnitřním zrakem páteř obratel po obratli od krku až k pánvi. Místo, kde pocítí nějaký problém, si uvědomí a prodýchá. Tomuto rannímu rituálu říká ukotvování. Tělesnou schránku bychom měli vnímat i při práci a netrávit v jedné poloze příliš mnoho času. „Sed je jedna z nejhorších statických poloh a sezení delší než šest hodin se jen tak nerozcvičí,“ upozorňuje fyzioterapetka. Proto bychom zhruba po půl hodině měli vyměnit židli za míč nebo klekačku, jít se napít, zacvičit si... Ideální je nastavitelný stůl, u něhož se dá střídavě sedět i stát.

Pokud bychom přece jen nerozuměli, co nám tělo říká, naším tlumočníkem se může stát dobrý fyzioterapeut. K němu bychom měli zamířit dříve, než nám jeho péči doporučí ortoped kvůli vážným obtížím.