Setkání staronového týmu po náročném období bylo obestřené tajemstvím. Podle propozic, co si vzít s sebou, by si leckdo mohl představovat teambuilding. Proč jinak jezdit někam do Doubku u Říčan a neudělat si normální poradu někde v salonku v restauraci? A co tam budeme celých sedm hodin dělat? Přece by stačilo „rozdat noty“, říct si co bylo, co bude a jedeme dál, ne?

Ale stejně za pozvánkou na setkání s magickým datem 22. 11. bylo něco lákavě tajemného. Doporučení nepít před akcí kávu a nepoužívat parfém svádělo k otázkám. Bude to degustace? Nebo testování vůní?

I počasí nám šlo na ruku. Podivně teplý, jakoby středomořský podzim se konečně zlomil k nule a krajina kousek za Říčany byla pocukrovaná sněhem. Skoro jako výlet na hory. Ovšem největší překvapení čekalo v samotném Doubku. Růžový dům s modrými vraty a velkým oválným zrcadlem na prahu působil jako pozvání do pohádky. Starobylou idylku trochu kazil jen konvoj aut zaparkovaných kolem rybníka před domem. 

MODRÉ DVEŘE DO POHÁDKY

Za dveřmi opravdu pohádka čekala. Kdo jel trochu naježený v očekávání nějakých „korporátních rejů“, vydechl úžasem. Bývalou venkovskou hospodu proměnili v obytný dům již předchozí majitelé. Před osmi lety učaroval Martině Jeličić, která na inzertních serverech hledala „něco malého“. Ale kouzlo prostorného domu s předzahrádkou a zvědavým pohledům uzavřenou maličkou zahradou bylo silnější než její předsevzetí „Už žádný velký dům“! V té době ještě po létech péče o děti netušila, čemu se bude v budoucnu věnovat a že přesně takový dům s prostorným sálem bude potřebovat.

V kuchyni s velkým ostrůvkem – snem mnoha hospodyněk – se všechny volné plochy prohýbaly hojností. V propozicích bylo přivézt něco na společný stůl, ovšem každý z dvaceti účastníků přivezl dobroty zhruba pro deset lidí. Domácí výrobky byly na pohled a posléze i chuťově jen těžko odlišitelné od profesionální produkce.

Ještě větší překvapení čekalo za hvězdnou oponou. Prostorné místnosti s vytápěnou podlahou a vysokým trámovým stropem dominovalo velké zrcadlo se širokým modrým rámem. Všude plno květin, svíček, obrazů a kromě klavíru a kytary i obří gong a spousty zvláštních předmětů… A k tomu výhled z velkého okna na zasněžený biotop s malým vodopádem obklopený přírodní zahradou. Každému už bylo jasné, že nás čeká něco neobvyklého. A čekalo…

ZVUKOVÁ LÁZEŇ

Po úvodních slovech Andrey Vaníčkové o tom, co je za námi a co nás čeká, pro nás Martina Jeličić přichystala zvukovou lázeň. Poté, co jsme se uvelebili na lehátkách, spustila koncert harmonizujících tónů vyluzovaných netradičními nástroji a doprovázených vlastním hlasem. Kromě tibetských a křišťálových mís, indické flétny a šamanského bubnu zazněly podmanivé tóny shruty boxu a uklidňující šumění deštných sloupů. Někteří ze zrelaxovaných účastníků doplnili koncert spokojeným chrápáním, známkou obrovské moci zvukové terapie, která dokáže člověka dostat do tak hluboké relaxace, že za bílého dne usne.

Následovalo sdílení dojmů v kruhu a pocit, že jsme se naladili na jednu strunu. Martina Jeličić vyprávěla o své cestě ke zvukové terapii, objevení vlastního hlasu a o schopnosti naladit se na frekvenci, která nás dovede k nám samým a našemu poslání. A k tomu neslouží usilovný tlak, ale schopnost vědomě nasednout na vlnu vlastního osudu. A ta nás donese přesně tam, kde máme být. Stejně, jako se to podařilo jí.

HOJNOST & PÉČE

U stolu hojnosti jsme zjistili, že některé z účastnic by se klidně mohly živit vytvářením lahůdek. Kávoví „závisláci“ se konečně dočkali výborné kávy a „všežravci“ ocenili, že pohoštění není striktně veganské, jak na podobných duchovních akcích bývá. I když mezi sebou soupeřilo asi pět variant řepové pomazánky, na stole se hrdě tyčila třeba skvělá sekaná nebo profesionální kanapky.

Odpoledne probíhalo ve znamení péče. Spolu s námi totiž zvukovou lázeň absolvovaly i produkty Inlight, které používají kosmetičky vyškolené v BiOrganica Akademii, včetně novinkového produktu, který již brzy odhalíme. Po rozdělení do skupin jsme se střídali v pečování o jednoho člena čtveřice pomocí olejů a sér Inlight. Martina rituál vědomého doteku doprovázela hudbou a zpěvem. Jediný muž mezi námi, manžel Andrey Vaníčkové Dan, který má velkou zásluhu na tom, že jedeme dál, neváhal a jako profesionál se zkušeně přidal, poté, co se stejně profesionálně zhostil role číšníka roznášejícího kávu.

V závěru se péče o naši hostitelku Martinu ujaly profesionální kosmetičky vyškolené v práci s Inlight a zahájily něžnou „přesilovku“ pět na jednu. Podle Andrey Vaníčkové a nejen podle ní, je pro většinu lidí příjemné být středem vědomé pozornosti. Všechny jsme měly možnost užít si pocit, že jsme královnou, o kterou se okolí stará. Co nám brání tento pocit začlenit do běžného života a dopřát ho jednou za čas každému členu rodiny?

SPOKOJENÝ ČLOVĚK CÍTÍ VDĚK

Závěrečný kruh byl naplněný vděčností za krásně strávený společný čas. Martina konstatovala, že když je člověk spokojený, je vděk tou nejpřirozenější emocí, kterou cítí. Několikrát zaznělo, že opečovávaná osoba, přestože se o ni starali tři lidé, prožívala hýčkání, jako by přicházelo od jedné bytosti. Dokonalá známka toho, že zvuková terapie a společné naladění funguje

Odjížděli jsme jako pěvecký sbor, kterému dirigent udá tón a všichni zpěváci ho drží a čistě intonují. A také s vírou, že se navzdory všem nárokům, které budoucnost chystá, nerozladíme a budeme ten čistý krásný tón péče o sebe šířit dál. A že brzy objevíme nový showroom, kde se budeme moci setkávat se zákazníky a předávat přírodní sílu kvalitních bio značek.

TA, KTERÁ ZPÍVÁ PÍSEŇ DUŠE

Tak by znělo indiánské jméno Martiny Jeličić. Ve zvukoterapii, kterou vystudovala v Anglii, spojila lásku k hudbě a zpěvu s objevováním toho, kým opravdu jsme a čeho jsme součástí. Hlas považuje za nástroj k vlastnímu léčení, naladění, objevení vlastní síly a přímému napojení se na náš zdroj. I lidé jsou podle ní složeni z frekvencí. Každý z nás je chodící symfonií, jen se potřebujeme naladit na svou podstatu.

Martina pracovala u zastoupení Christian Dior v Praze, McKinsey&Co., Societé Generale... Pak se 12 let se věnovala rodině se dvěma dcerami, rekonstrukci 100 let starého domu, studiu, ručním pracem a budování permakulturní zahrady. Otcova smrt ji přivedla na duchovní cestu a zpět k hudbě.

V roce 2017 absolvovala výcvik Zvukoterapie a analýza hlasu u Elaine Thompson ve Velké Británii a první část výcviku Muzikoterapie v Praze (Markéta Gerlichová). Letos dokončila roční akreditovaný kurz Zvukoterapie (léčení hlasem a harmonizačními hudebními nástroji) u Otto Haddada v Londýně.

Zdroj: Zvukoterapie www.soundtherapy.cz

TEXT: JANA ŠULISTOVÁ
FOTO: BIORGANICA, UNSPLASH A ARCHIV MARTINY JELIČIĆ