Editace textu je jeho úprava tak, aby lépe plynul, byl čtivější, libozvučnější a bez chyb. V životě se sice chyb úplně vyvarovat nelze, ale můžeme omezit počet velkých karambolů i dramatických reakcí na ně. Přístup k životu při troše snahy prostě editovatelný je a podle Edity stačí ovládnout čtyři základní kroky. Řečeno počítačově – upravíme něco ve svém nastavení a život bude plynout lépe. Ale samozřejmě to není bez práce!

Edita Arabaszová postavila svou Editaci na metodě Ancestral Clearing – Čištění dědictví po předcích – a začala se ji učit v době, kdy pracovala jako ředitelka výrobního závodu. E-mailem jí přišla nabídka ročního rozvojového programu pro ženy. Na každý měsíc připadlo jedno téma, které přednášeli různí lektoři. Jedním z nich byl John Newton, tvůrce již zmíněné metody. „V květnu 2014 jsem si přednášku poslechla a nic. Zhruba po roce jsem se jednou ráno probudila s nutkavou potřebou se na Johnův kurz přihlásit,“ vzpomíná Edita na začátek vlastní proměny.

Po měsíci poslouchání programů zjistila, že se úroveň jejího stresu a úzkosti snížila. Ve sledování pokračovala a v srpnu ke 40. narozeninám dostala kurz Ancestral Clearing, který se konal v New Yorku. Metoda jí pomáhala natolik, že po nějaké době začala uvažovala o možnosti poznatky sdílet. „Cítila jsem, že jsem schopná téma uchopit tak, abych ho mohla předávat. Jednoho dne jsem se opět probudila a došlo mi, že statečnější a mladší už nebudu a že bych se do toho měla pustit,“ usmívá se Edita při vzpomínce na životní výhybku. „John totiž metodu dává všem frekventantům kurzů volně k dispozici, aby jeho poznatky dál šířili. Jen jsem si trochu upravila americké nastavení na středoevropské myšlení.“

PŘIJMOUT A NEHODNOTIT!  

Počátkem roku 2021 se rozhodla pro jednu z největších změn – vyměnit manažerskou pozici za „volnou nohu“ a stát se lektorkou postupu, který nazvala Editation, nebo chcete-li česky – Editace. Sedm měsíců trvalo, než zaučila následovnici, předala práci, odešla ze zaměstnání a nějakou dobu se nedálo nic. Ostatně po sledu náročných manažerských postů si v první řadě potřebovala odpočinout.

O rok později vznikla první verze hravého a lákavého webu www.editation.com, kde si zájemci mohou vše o metodě přečíst a dát se do práce sami. „Člověk má dvě možnosti – učit se podle mého webu, nebo začátky vyzkoušet se mnou. Základem metody je naučit se používat nepříjemné situace pro svoji pohodu,“ vysvětluje Edita. „Zní to paradoxně, ale funguje to. Jakmile se octneme v situaci, která nám nevyhovuje, nebo se něčeho bojíme, aplikujeme na to čtyři kroky, na nichž tato metoda stojí, a tíživé emoce se začnou uvolňovat. Uvolňování je něco jiného, než před náročnou situací utíkat a snažit se jí zbavit. Základ je uvědomit si nepříjemný stav a rozhodnout se, že u něj zůstanu. Pro začátečníka je to obtížné, ale pokud klienti konzultují se mnou, já je od toho nepustím. Jakmile se naučíme s nepříjemnými pocity pracovat, začneme nacházet poklady, které se pod nimi skrývají.“

Lidé praktikující mindfulness už možná poznávají podobný princip, jehož součástí je i nehodnocení toho, co cítíme. Zapomeňme na slova „bolest, nepříjemný, protivný, lepší, horší…“ Všechny stavy se totiž dají popsat technicky bez hodnocení. Protože kladný postoj spouští bažení, záporný pak odpor a boj. Jenže nám jde o to, přijmout a popsat situaci zcela neutrálně. Spousta lidí si při tomto cvičení jako bonus uvědomí, jak moc (a zbytečně) jsme zvyklí hodnotit.

TĚLO, POVĚZ MI...

V prvním kroku si ujasníme záležitost, kterou chceme řešit, třeba chronický stres, strach ze zkoušky, smutek z rozchodu… Zajistíme si asi hodinu volna v klidném prostředí a pohodlně si sedneme bez křížení nohou.

Nastává krok dvě – procházíme své tělo od nohou k hlavě a vlídně, přátelsky a bez boje dýcháme do fyzických pocitů. Kde se v těle projevuje napětí a nahromaděný stres? Je to v břiše, mělkém stresovém dýchání, v napjaté šíji nebo zatnutých zubech?

„Při označování obtíží zásadně nepoužíváme slovo bolest, ale tíha, napětí, sevření, brnění, svědění, bodání, tlak… a na škále od jedničky do desítky si ho oznámkujeme,“ pokračuje Edita.

Při třetím kroku se učíme používat dech jako nástroj. Ale pozor, býváme zvyklí nasazovat dýchání k tomu, abychom něco rychle změnili, jenže při této metodě potřebujeme s tělem navázat přátelskou spolupráci. Je potřeba současně vnímat stav v těle i dech. Jakmile začneme s problematickou částí laskavě a bez hodnocení komunikovat, tělo začne samo dělat to, co umí, když mu to dovolíme – uvolňovat stres. Jen mu v tom nesmíme bránit vytvářením dalšího stresu z očekávání.

Při této fázi k nám mohu přijít obrazy z doby, kdy jsme podobný stav zažili poprvé, kdy jsme položili základy extrémního stresu, obran a dalších reakcí, které se při nadměrném používání mohou obrátit proti nám.

Ve čtvrtém kroku jen zůstáváme v neutrálním nastavení a klidně dýcháme, aby stres mohl odplynout. „To, co brání změně a uvolnění, je právě boj. Něco mě bolí, štve mě to, chci se toho zbavit, ale ono se to o to víc drží zuby nehty,“ vysvětluje lektorka nejtěžší část cvičení. Kdo zažil nespavost, dobře ví, že naštvaností a umanutým přáním usnout jde právě proti tomu, co potřebuje nejvíc – proti uvolnění těla i mysli. Jakmile se v nepříjemné situaci začneme bránit a zmítat, dění nás semele a otluče víc, než když se pokusíme proplout po vlně dál. Je to podobné jako při plavání. Snáz se utopíme, když se vysílíme marným bojem proti proudu, než když se jím necháme nést tak daleko, až jeho síla zeslábne.

Ideální je začít s metodou pod vedením lektora. Sezení trvá hodinu a dá absolvovat i po telefonu. Jakmile si postup osvojíme, můžeme jím procházet sami, kdykoli potřebujeme.

ZBAVIT SE STARÝCH VZORCŮ

Řada pojmů je v současnosti hodně zkreslená, třeba pokora, vděčnost, odpuštění… Často o nich mluvíme, ale řada lidí jde při jejich vyslovení automaticky do odporu. Jak mám být sakra pokorná, když jdu z jedné prohry do druhé? Za co mám být v tomhle průšvihu vděčná? A jak můžu odpustit, že mě někdo zradil nebo okradl? „Pokud se mi podaří ukázat kouzlo a moc tohoto přístupu a klient ho vyzkouší a pochopí, zjistí, že pokoru, vděčnost i odpuštění už jen nepředstírá na povrchu, ale opravdu žije. A v tom je velký rozdíl,“ upřesňuje Edita.

Stejným způsobem se dá zmírnit strach. Každý máme spoustu obav, někdy až fobií. Žen se velmi často týká strach ze stárnutí nebo ze samoty. Jenže naše strachy vůbec nesouvisejí s aktuální situací, ale s tím, jaké o nich máme představy. Ty většinou vycházejí ze zkušeností nasbíraných během života , které nás limitují. Jenže i když naši nejbližší třeba stárnuli se spoustou utrpení, náš vyšší věk přece může vypadat úplně jinak! Stejně tak nás nemusí limitovat rodové předčasné umírání nebo nemoci.

„Tyto vzorce je možné opustit, aby se nás přestaly týkat, proto se metoda také jmenuje Čištění dědictví po předcích. Při něm často vytahujeme strachy z dětství. Nejsem to já, kdo zátěž vyčistí, ale naše spolupráce, při níž s klientem vytvoříme vhodné prostředí, aby se změna uskutečnila,“ vysvětluje lektorka.

KRÁSA POMÁHÁ, ALE...

Edita, které by málokdo hádal 47 let, rovnováhu jenom nekáže, ale poctivě se jí řídí. „Jsem vegetariánka a dodržuju přerušovaný půst, čím méně chemie je v jídle, tím lépe. Před rokem jsem na radu fyzioterapeutky začala pravidelně dva až třikrát týdně chodit do fitka. Je skvělé, jak se tělo zpevňuje a záda nebolí. Bydlím v Českém ráji a když není blízký rybník zamrzlý, otužuju se v něm, jinak se sprchuji ledovou vodou. Ráda tančím, chodím, lyžuju… Jediné, na co bych si mohla stěžovat, je trochu problematická pleť,“ usmívá se Edita a se zájmem studuje nabídku vzorečků Inlight.

Při pohledu na ni člověk nevěří, jak by se tato krásná, vzdělaná a vyrovnaná žena někdy mohla bát toho, že není dost hezká, chytrá a schopná a že mívala až panickou hrůzu z konfliktu, odmítnutí a samoty. „Samozřejmě se to občas objeví, ale sama jsem svoje nejvěrnější klientka a umím si poradit,“ směje se Edita. „Je zajímavé, že to, jak člověk vypadá, vůbec nesouvisí s tím, co cítí ve vztahu ke svému vzhledu. Ale navzdory tomu, jak jsem se vnitřně vnímala, mi vzhled určitě mockrát v životě pomohl. Navíc maminka mě učila ‚Usmívej se na svět a svět se bude usmívat na tebe‘, takže úsměv používam celý život. A mám štěstí, že jsem šťastná, veselá a pozitivní povaha. Dny, kdy se necítím báječně, jsou u mě teď spíš už výjimkou. Myslím, že po zvládnutí metody ze mě lidi cítí jinou energii, vyrovnanost a klid. A mám radost, když se mi daří je předávat. Třeba když mi napíše klient, který měl potíže s usínáním, protože v hlavě pořád pracoval, že po jedné jediné schůzce už konečně spí.“

TEXT: JANA ŠULISTOVÁ
FOTO: UNSPLASH.COM A ARCHIV EDITY ARABASZOVÉ