Člověk, který péči provádí, musí být plně přítomen a napojen na klienta, aby vnímal jeho potřeby. Jedině tak se dostaví správný efekt, že jsme zažili něco jedinečného a vytvořeného přímo pro nás (více o se dozvíte v článku Co dokáže dotek). Devětadvacetiletá Michaela má devítiletou dceru a šestiletého syna a své děti považuje za velké učitele. „Velmi nahrály tomu, abych se začala více věnovat přítomnému okamžiku, který s vědomým dotekem úzce souvisí,“ přiznává.

Nasyťme dotekový hlad!

Vystudovaná kosmetička školí pro firmu Biorganica jak vědomý dotek, tak líčení s novinkovou značkou dekorativní kosmetiky Couleur Caramel. „Ve svém teplickém studiu Skin Rituals jsem začínala s tradiční kosmetickou péčí, ale brzy mi došlo, že nechci ženám jen trhat obočí a mačkat pupínky. Tím totiž nedocílím, aby se opravdu zastavily, cítily se lépe a dostaly se hlouběji k sobě,“ vzpomíná na své začátky.

Kosmetické a další služby spojené s dotekem jsou často bohužel prožívány pouze jako rutinní záležitost. Michaela upozorňuje na velký zlozvyk mnoha kosmetiček, masérek i kadeřnic, že při práci na klientky mluví a společně probírají často stresující osobní záležitosti. Efekt péče je pak poloviční, než by mohl být. I když samozřejmě jsou ženy, pro něž je možnost vypovídat se vítanou součástí návštěvy. „Ke mně si zákaznice chodí právě pro soustředěný laskavý dotek a zastavení v chaotické době, které budeme potřebovat čím dál víc,“ vysvětluje terapeutka.

Na otázku, čím to je, že jsou moderní lidé tak dotekově vyhladovělí, Michaela odpovídá, že je to současnou technickou a hektickou dobou i tím, že málokdo z nás byl domazlený v dětství: „Rodiče nám dali maximum toho, co uměli, ale u svých klientek často cítím, že potřebují dostat víc. Navíc o emočních potřebách se stále častěji mluví, a tak se učíme říct si o to, co potřebujeme. Každý si z vědomého doteku vezme to, co mu nejvíc chybí. Zákaznice často říkají, že takhle je naposled pohladila maminka nebo kdysi dávno manžel.“ 

Benefity na duševní úrovni

Michaeliny rituály neaspirují na zdravotní práci s pohybovým aparátem, ale pokud pod rukama cítí, že klientka potřebuje uvolnit svalové napětí, udělá to. „Jsem samozřejmě i masérka, ale klienti mě primárně nevyhledávají pro pomoc se zablokovaným krkem,“ vysvětluje.

Benefity její práce s vědomým dotekem jsou hlavně na duševní úrovni, kdy se klienti cítí v bezpečí, s láskou opečovávaní a vědí, že Michaela je tu plně přítomná jen pro ně. Při rituálu nemyslí na to, co bude večer vařit nebo jaké známky přinesou děti ze školy.

Součástí jejích rituálů jsou čtyři roky produkty od Inlight, zejméma Inlight Bio tělový olej s arnikou, bez nějž si už praxi neumí představit. „Snoubí se v něm totiž dva skvělé efekty – krásná uklidňující vůně a účinek na pokožku,“ pochvaluje si terapeutka. „V době covidu se do Česka přestala dovážet kosmetika, kterou jsem do té doby používala, a kamarádka mi přivezla vzorečky od Inlight. Nejprve jsem se zamilovala do vůně a pak i do celé firmy Biorganica, která přitahuje laskavé lidi. Mám je moc ráda, mají srdce na správném místě.“

Posílám lásku dál

V současnosti jezdí z lázeňských Teplic do Prahy školit každý měsíc nebo společně s Biorganica vyjíždí na akce. Naposled líčila mimo jiné jednu z tváří firmy – Tamaru Klusovou – při představení značky Couleur Caramel, kde měli zákazníci možnost ochutnat i Michaelinu vědomou péči.

„Líčení mě baví, začala jsem s ním hned po škole, protože jsem prostě mohla vzít kufřík a jet za někým domů. Nepotřebovala jsem studio, které jsem si otevřela až v roce 2020. Líčení je taková moje povrchní radost, ale v rituálech jdu do hloubky, krásně si tak svou práci balancuji,“ pochvaluje si.

Michaela dokonce založila vlastní akademii, což je dvoudenní kurz, kde předává všechny své zkušenosti. Přicházejí k ní ženy z různých profesí pracujících s dotekem, ale třeba i jógínky, které mohou vědomý dotek nádherně zapojit do svých lekcí. „Dospěla jsem do bodu, kdy už mám naplněnou kapacitu toho, kolik lásky mohu rozdat vlastníma rukama, ale přes absolventky kurzů ji mohu poslat dál a tím ji násobit,“ říká dojatě Michaela.

Projekt Babičky

Teplická terapeutka nyní stojí za charitativním projektem Babičky, na němž se Biorganica podílí darováním potřebných produktů. Babičky byl původně pracovní název, ale kdykoli ho Michaela někde řekla, všichni si ho zapamatovali, tak u něj zůstala. Před rokem oslovila několik domovů důchodců s nabídkou bezplatné předvánoční péče pro jejich klientky. Překvapilo ji někdy až arogantní odmítnutí, že nikoho nepotřebují, protože mají vlastní personál.

Ale Michaela se nevzdala. Její kamarádka, aktivistka Anna Zvoníčková spolupracuje s Pečovatelským domem pro seniory v Krupce a pozvala ji. „Strávila jsem tam dvě hodiny, ukázala ženám, co je to vědomý dotek a ony si pak podle mých instrukcí namasírovaly ruce navzájem,“ vypráví Michaela. „Zažily jsme smích, slzy i sdílení babiček ‚Mě se nikdy nikdo takhle nedotknul‘.

Na akci byly krásné zpětné vazby, jedna z klientek říkala, že ji od té doby pečovatelka každé ráno obejme a jí to zlepší celý den. Babičky se denně scházejí, vezmou arnikový olej, který dostaly od Biorganica, a navzájem si masírují ruce. A mně došlo, že to musím dělat pravidelně, proto jsem do projektu přizvala ženy, které procházejí mými kurzy.“

Občas se v hyperkorektní společnosti lze setkat s názorem, že označení babička nemusí být každé ženě příjemné, ale Michaela se při své návštěvě s ničím podobným nesetkala: „Věděla jsem, že v domově nebudu dělat žádnou přednášku, ale že to bude, jako kdybych přijela k babičce na kakao. Když jsem to ženám řekla, začaly se všechny usmívat a braly to tak, jako by za nimi přijela jejich vnučka.“

A co dědečkové a děti?

Možná čtenáře také napadá otázka „A co dědečkové, ti dotek nepotřebují?“ „Zatím jsem se k nim nedostala tak blízko. Na první setkání přišly jen ženy, pánové se zatím těchto akcí v domově neúčastnili. Ale je to otázkou času, kdy něco podobného uspořádáme i pro dědečky,“ slibuje Michaela.

Ostatně podobné akce by časem ráda organizovala také se samoživitelkami nebo v dětských domovech. I dalších plánů má požehnaně – spolupráci s jejími studentkami, sepsání knihy a šíření vědomého doteku do všech koutů země. Jak s nakažlivým nadšením říká: „Vědomým dotekem můžete pocukrovat kohokoli.“

Akce stojí za zvěčnění

„Chtěly jsme akci zvěčnit, aby její účastnice ani jejich blízcí nezapomněli, jak moc je dotek důležitý, takže jsme přizvaly fotografku Petru Lukešovou,“ říká Michaela. „Její fotografie chceme nechat zvětšit a vyvěsit na chodbách, aby si rodiny babiček uvědomily, jak je potřebné si třeba na chvilku sednout a držet své blízké za ruku nebo jim podrbat záda, tak jako to dělali oni jim, když byli malí.“

Na transparentním účtu 7744547799/5500 Michaela vybírá prostředky na zhotovení fotografií na chodby pečovatelského domu a také na výrobu fotoalba, v němž si účastnice akce budou moci listovat a připomínat si hezké chvíle strávené vědomým dotekem. A pokud se vybere víc, Michaela se s týmem vydá rozdávat radost do dalších zařízení.

Budeme rádi, když tento projekt společně s námi podpoříte.

Autor: Jana Šulistová

Foto: Petra Lukešová