Láskyplný vědomý dotek, který druhá strana vítá, je cennější než stovky textových zpráv, lajků, smajlíků či slov. Někdy potřebujeme jen obejmout a pohladit a naše tělo zaplaví pocit úlevy i síla čelit náročné situaci. Přesto mají mnozí z nás v této oblasti spoustu blokád, strachů a tabu. Životem nás totiž neprovázely jen laskavé doteky, mnozí trpěli nepříjemným, ponižujícím i trýznivým překračováním vlastních hranic. Jiní v dětství téměř nezažili fyzickou blízkost a sycení rodičovským mazlením. V našich tělech se usídlila ostražitost a neumíme fyzickou blízkost snášet. Přesto ji potřebují i ti, kteří se jí usilovně brání. S láskyplným dotekem můžeme začít u sebe.

BOLEST JE DAR

Terapeutka (nejen) tradiční čínské medicíny Andrea Marešová, tvůrkyně všech oblíbených Inlight ceremonií, by o vědomém doteku vydržela nadšeně vyprávět dlouhé hodiny. A není divu, její cesta k pomoci druhým například Dornovou metodou, masážemi a spoustou dalších technik vedla přes vlastní trápení.

„Kdybych nezažila léta silných bolestí, nejspíš bych nikdy nebyla terapeutkou,“ přiznává Andrea. „Hodně jsem sportovala a byla velice akční. Po úrazu mi v roce 2005 v nemocnici odsekali roztříštěnou část kostrče, ale bolestí mě nezbavili.“

Přiznává, že se současnými zkušenostmi by už podobný zásah nepřipustila. Sedm let musela sedět na kruhu, aby se bolavým místem nedotýkala židle, až objevila Dornovu metodu. „Tam mi vrátili pahýl kostrče na střed a mně to úplně změnilo život. Kostrč souvisí nejen s pánevním dnem, které jsem se musela naučit jinak zapojovat, ale zejména s kořenovou čakrou – základem našeho bytí. Začala jsem se zabývat kořeny svých problémů a přišla jsem na to, že je to zejména strach ze smrti daný ateistickou výchovou a přesvědčením, že smrtí všechno končí. Ve finále jsem zjistila, že bolest je dar. Pokud jí věnujeme pozornost, vede nás dál a díky ní rosteme – za předpokladu, že trauma přijmeme a nebojujeme s ním,“ vysvětluje.

ŠKOLENÍ POKRAČUJE!

Život ale rozhodl, že se Andrea musí „školit a růst“ dál. Po autonehodě o tři roky později v důsledku opěrkového syndromu začala trpět tinnitem. Po prvních pocitech paniky pochopila, proč jí v uchu setrvale zní komáří pískot. Když je v klidu, zvuk téměř nevnímá, ale bzičení zesiluje, kdykoli je přetížená. Je to jakýsi radar varující před vyčerpáním, potřebný zejména pro workaholiky Andreina formátu.

„Samozřejmě jsem si prošla obdobím sebelítosti a otázek, proč zrovna já, ale naštěstí jsem došla k nadhledu a odpovědi ‚A proč ne‘,“ říká Andrea. „Někdy je potřeba se na psychické i fyzické trápení podívat z jiného úhlu, protože pokud ho vnímáme jen z jedné strany, začneme se v něm zacyklovat.“

Nejlepší úlevou od bolesti je vědomý dotek. Ideálně od člověka, který ví, co dělá, a umí nám přeložit z našeho pohledu nepochopitelnou řeč bolesti. Pak se na tělo můžeme přestat zlobit, že nás trápí, a podle jeho návodu začít měnit život.

TĚLO JAKO ŘEKA

Andrea ráda přirovnáná tělo k řece – energie v něm by měla proudit stejně jako voda a odnášet všechny nečistoty. Jenže fyzické úrazy a traumata jsou jako klády, které ji přehradí a energie si nachází postranní cesty. Objevuje se únava, přecitlivělost, deprese… Někdy pomyslné klády vytvoří přehradu, vznikne „stojatá voda“ a s ní se v zablokovaném místě usídlí bolest.

„Musím ty stojaté vody objevit a masáží nadzvednout klády, aby tělo opět mohlo proudit,“ přibližuje Andrea svou práci. „Díky tradiční čínské medicíně zprůchodňuji i meridiány, dotykem na dlani nebo na chodidle mohu ovlivnit vnitřní orgány. Navíc každý orgán má k sobě přidruženou emoci, například s játry se pojí hněv, se slezinou a žaludkem zádumčivost nebo neschopnost strávit, co se nám děje.“

Podle toho, kde lidi cítí bolesti, se dá usoudit, co zažili a co je trápí. Po úrazech se kvůli jizvám a narušeným fasciím tělo samo znovu nepropojí a potřebuje pomoci.

NAPOJENÍ NA ZDROJ

Dotek podle Andrey slouží k tomu, abychom dělali radost sami sobě i druhým. Pracuje ve speciální škole, vede hodiny vědomého doteku, u svých na lůžko upoutaných dětských klientů využívá i canisterapii s mexickým naháčem Hugem. „Známí často říkají, ty musíš být úplně vyčepaná, když děláš tak těžkou práci, ale je to naopak,“ pokračuje terapeutka. „Ty děti jsou úplně čisté a nezkažené a jde z nich nádherná energie. Pokud jsem u práce vědomě přítomná, to znamená, že si plně uvědomuju, co právě teď dělám, a nepřemýšlím, co budu vařit k večeři, dávám klientovi pocit, že jsem tady pro něj. Jsem-li zadrojovaná a dávám, dostávám zpět. Sama dobře poznám, když se terapeut, který mě ošetřuje, na dotek nesoustředí – nevibruje to a energie neproudí.“

Umění prostého doteku na vlastním těle znamená „jsem tady, všímám si sama sebe“. Andrea nerada používá slovo „sebeláska“, protože mnoha lidem zavání sobectvím. Jenže člověk může být druhému platný jen tehdy, pokud umí být hodný i sám na sebe a zazdrojovat se. „Člověk bez vnitřního zdroje nemůže být dobrým terapeutem, ale ani partnerem či rodičem. Pokud nejsme zvyklí v rodině se dotýkat, měli bychom začít každé ráno a večer rituálem sebepéče,“ doporučuje Andrea. „Zastavit se a vnímat doteky i vůně, co je nám příjemné… Ne se snažit péči co nejrychleji odbýt, protože jsme někde četli, že se to má dělat, ale vědomě si udělat dobře. Najít si čas na sebe i na druhé. Pro dceru by byl největší trest, kdybych ji každý den s láskyplnou pozorností neobjala a nepomazlila, tím v ní vytvářím pocit, že jsem tady pro ni.“

JÁ NECHCI!

Jsou samozřejmě odtažité děti, které dotyk nevyhledávají a je jim nepříjemný. Stopy tohoto nastavení podle Andrey často vedou až do prenatálu. Záleží na tom, jak jejich maminka prožívala těhotenství, zda s dítětem komunikovala a těšila se na něj. Často jsou málo kontaktní děti s poruchou autistického spektra, ale i je lze na dotek postupně naučit. Je potřeba mluvit o tom, co jim na doteku vadí, co lze změnit, jak postupovat…

„Občas se setkávám s klienty, kteří s dotekem cizí osoby nemají žádnou zkušenost, nikdy nebyli na masáži. S nimi začínám nejprve přikládáním kamenů nebo baněk. Každou masáž zahajuji rituálem, při němž klient ponoří ruce i nohy do teplé vody, může si hrát s oblázky a teprve pak opatrně pokládám ruce na místo, kde cítím, že je to potřeba. Dotek pro mě znamená komunikaci. Na klienta se vždy napojím pomocí očního kontaktu, to je důležité zejména u trvale ležících a nekomunikujících dětí. Začínám vždy tím, že si pokládám pravou ruku na místo, kde mám srdce, udržuji oční kontakt a ptám se ‚Mohu se tě dotýkat?‘“

NIKDY NENÍ POZDĚ

Každý dotek by měl probíhat vědomě a se svolením. V nemocnicích a ústavech se vše často odehrává rutinně. Přetížení pečující si mnohdy neuvědomují, že se nemohou na

člověka vrhnout, začít ho přebalovat a při tom si povídat o běžných věcech s kolegy.

Jenže i mnohé děti žijící od narození v čistotě, dostatku a obklopené zájmem vědomý dotek nepoznají. Rodiče o ně pečují víceméně technicky bez vzájemné komunikace. Takové děti se naučí doteky trpně přijímat a psychicky se odpojí. V dospělosti pak neumějí vědomý dotek předat. I když zvládají sociální a verbální komunikaci, v té haptické selhávají. Ale nikdy není pozdě vracet se k podstatě a učit se opravdové doteky přijímat i dávat.

S LÁSKOU SOBĚ!

Andrea Marešová doporučuje zejména:

• Suché kartáčování, čím vědoměji, tím lépe. Kartáčování považuje za vhodné pro lidi, kteří mají zpočátku problém dotýkat se sami sebe. Vnitřní strany končetin kartáčuje směrem nahoru a uvědomuje si při tom, jak jinovým meridiánům doplňuje energii. Vnější strany ošetřuje směrem dolů s představou, jak z nich jangovou energii vypouští.
• Při bolestech doporučuje kombinovat arnikový masážní olej s Trauma balzámem od Inlight. Arnika nás naučí vnímat fyzickou i psychickou bolest, lokalizovat ji, propojit se s ní a hledat příčinu, proč vznikla.
• Ranní a večerní čisticí rituál Inlight by stejně jako jakákoli péče o obličej a tělo neměl probíhat mechanicky stylem „honem, honem, už aby to bylo“, ale jako vědomý akt sebelásky, vděku a uvědomění si toho, kdo jsme, co máme a jak dobře nám naše tělo slouží.
• Masážní prstýnek Sujok stimuluje akupresurní body na prstech, ale prospívá i kloubům. Pravidelná masáž má pozitivní vliv na imunitu a dokonce i na mozkovou činnost.
• Se znalostí akupresury je možné ulevit vlastnímu tělu od řady potíží.

Mgr. Andrea Marešová

• Vysokou školu vystudovala v Hradci Králové (1. stupeň pro ZŠ se specializací Dramatická výchova a alternativní metody vzdělávání).
• V roce 2006 absolvovala studium Speciální pedagogika pro absolventy VŠ v programu celoživotního vzdělávání (specializace tyfloped) na Univerzitě Karlově v Praze, funkční studium pro ředitele škol a školských zařízení a nastoupila do Speciální ZŠ v Poděbradech. Působí zde jako supervizorka, pedagožka, zraková terapeutka, canisterapeutka a odbornice na dětskou jógu.
• Během rodičovské dovolené ukončila čtyřleté studium Školy přírodní medicíny v Praze, navštěvovala kurzy Dornovy metody a absolvovala rekvalifikační kurz Sportovní masér.
• Od roku 2012 v soukromé praxi v Poděbradech pomáhá lidem najít rovnováhu ve fyzickém těle.
• V roce 2019 se stala spoluzakladatelkou společnosti Biorganica Akademie s.r.o., která vytváří kosmetické a tělové rituály.
• Lektoruje dětskou jógu pro děti s handicapem i akreditovaný seminář Jóga pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami pro Českou asociaci dětské jógy.
• Více o jejích službách najdete na www.ama-therapy.cz

TEXT: JANA ŠULISTOVÁ
FOTO: UNSPLASH A ARCHIV BIORGANICA