Nenápadnou odbočkou z rušné hlavní ulice se vydávám po panelové cestě listnatým lesem a za malým můstkem se objeví bílá vila. Celá patří dětem, sídlí v ní mateřská školka Housenka. Antonín Kubaň už mě vítá a vede dovnitř. Na první pohled poměrně běžné předškolní zařízení: u malých stolečků dětské židličky, v policích spousty knih, stavebnice, v proskleném ateliéru výtvarné potřeby, v tělocvičně sportovní náčiní.

„Není podstatné, jak školka zvnějšku vypadá, ale především kdo v ní učí a co dětem nabízí její program,“ vysvětluje mi Antonín, který školku založil se svými sestrami dvojčaty Martinou a Veronikou před téměř devíti lety. Staví na takzvané globální výchově, tedy na vytváření příznivého prostředí, v němž se děti učí přirozeně hrou a hlavně se učí myslet kriticky a v souvislostech takřka při každé činnosti. Všechny aktivity v Housence navíc probíhají zároveň v češtině a v angličtině.

Původně práci s malými dětmi vůbec v plánu neměl. Vystudoval tělocvik, francouzštinu a biologii na Karlově Univerzitě a v akademickém prostředí chtěl zůstat. Ale krátce před tím, než si vybral téma diplomové práce, ho oslovila sestra Martina. Po dvaceti letech, kdy pracovala jako vychovatelka, byla jako vizionářka u založení školky Zeměkoule. „Měla možnost vychovávat děti od narození a viděla, jak obrovsky důležitý je raný vývoj dětí. Věděla, jak jsem zaměřený a navrhla mi tedy, abych se vydal cestou rozvoje předškolních dětí, v rané výchově mnohdy opomíjené, oblasti sportu a hudby,“ popisuje Antonín. Přidal se k ní a svůj výzkum a práci začal tam. „Ukázalo se, že jdu správným směrem. Práce mě naplňovala a dávala mi smysl. Zaprvé, mužů ve školství je bohužel málo a jejich přínos pro děti je nenahraditelný. Za druhé jsem si ve školce mohl testovat základní motorické dovednosti dětí v praxi a rozvíjet je,“ líčí Antonín, kterému během práce na diplomové práci došlo, že člověk vlastně celý život vzpomíná na své životní vzory, na učitele, rodiče, vedoucí z kroužků. „Pokud chci jako učitel vytvářet podnětnou atmosféru pro vzdělávání, ovlivňovat děti ohledně postojů, morálních hodnot, zkrátka globálně, je důležité začít již ve školce. Na vysoké škole samozřejmě také můžete studenty motivovat, předat jim penzum znalostí, ale už to jsou hotové osobnosti,“ vysvětluje Antonín.

V roce 2013 se k sourozencům přidala ještě druhá sestra Veronika, také učitelka, která do té doby působila v týmech, které zakládaly internátní školu Open Gate a později prestižní gymnázium Nový PORG. Rozhodli se založit vlastní školku Housenka, a později na základě zájmu rodičů ještě Individuálního Vzdělávání Imago.

LASKAVOST A DOBRÁ NÁLADA
Na společnou práci nedají sourozenci dopustit. „Sice jsme spolu téměř nonstop, ale máme společný základ, stejnou výchovu od našich rodičů, máme na čem stavět. Spoustu věcí to ulehčuje,“ říká Antonín. „Sami jsme vyrostli v podnětném a láskyplném prostředí, měli jsme úžasnou učitelku, téměř babičku, která nám dala základ k celistvé psychologii, přístupu k výchově. Malé děti mají tykadla, vnímají pocity a emoce. Ukázala nám, že vychovává především příklad a atmosféra, prostředí plné laskavosti a dobré nálady. V něm se děti učí jinak, vyplavují se určité látky v mozku, které podporují jeho vývoj,“ vysvětluje.

Společně se sestrami vytvářejí vlastní výukový program postavený na globální výchově, ale i na principech Jana Amose Komenského. „Už Komenský věděl, že je potřeba učit hrou a prostředím. Neuroplasticita mozku je u předškolních dětí obrovská a je už vědecky dokázáno, že díky pohybu a hudbě se dokonce zvyšuje intelekt, protože příslušná centra začnou pracovat na vyšších úrovních. Dítě je jako houba, která vše nasává.“

Aby vhodně propojili hudbu a pohyb, vytvářejí pro děti sourozenci Kubaňovi vlastní písničky a pohybové aktivity. „První balík písniček je o světadílech. Už v textech písní si vytyčíme pojmové pole, které chceme děti naučit. Třeba jaká tam žijí zvířata, jací jsou původní obyvatelé, významné osobnosti a historie spojená s daným kontinentem… Dále pracujeme s jazykovou složkou, část refrénu třeba zpíváme v jazyce, který se vyskytuje na daném kontinentě, v Austrálii máme maorštinu, v Asii tibetskou mantru, v Americe píseň čerokíjů, v Africe svahilštinu. Děti sice nerozumí tomu, co zpívají, ale my jim význam vysvětlíme, zpívají s nadšením a pochopí to. Do pohybové složky zapojujeme tradiční místní tance, pohybovou kulturu, v hudební zase vycházíme z hudby daného kontinentu, aranžmá hudby a výběr typických hudebních nástrojů, v Asii pracujeme třeba s pentatonikou. Vzdělávací proces je schovaný za zábavou,“ vysvětluje Antonín, který mimo jiné vede tři dětské kapely. Sourozenecká trojice má navíc v plánu vydat knihu o hudebně-pohybové výchově spolu se záznamy pohybových sestav a vlastních autorských písní.

ŽÍŽALY JSOU ZÁBAVA
Na konci školního roku s dětmi učitelé nacvičují pohádková divadýlka, která zároveň natáčejí a sestříhávají v krátké filmy. Každý rok předškoláci natočí v rámci dramatické a hudební výchovy absolventský film. Jde vždy o nějakou hudební pohádku či dětskou operku. Letošním hitem byla pohádka o Budulínkovi a Červená Karkulka natáčená na zeleném pozadí, na které pak Antonín v postprodukci naklíčoval ilustrovaná pozadí. Ta pro změnu nakreslila Veronika.

Děti v Housence pravidelně sportují, věnují se hlavně gymnastice, atletice a judu, které podle Antonína pomáhají k rozvoji všech pohybových schopností dětí, především obratnosti, rychlosti a celkové pohybové všestrannosti. „Tím, jak děti třeba hází míčem o stěnu, koordinují oko a ruku, později se například lépe orientují v textu. Jakýkoliv pohyb je dobrý a zdravý životní styl by se měl podpořit vším. Správné návyky u dětí by státu ušetřily spoustu peněz.“

Za každého počasí chodí ven, kde jim učitelé pomáhají objevovat přírodu. „Dnešní děti jsou obklopené luxusem, všude mají skvěle vybavená hřiště… My jim chceme ukázat, že hrabání v hlíně, v kompostu, sbírání žížal po dešti, zkoumání brouků pod lupou, je velká zábava. Působíme hodně mezioborově, stále dětem ukazujeme, vysvětlujeme. Děti si pamatují obrovské množství věcí. Povídáme si o fungování těla, o mozku, trávicím systému, zdravém životním stylu. Nedávno jsem jim třeba vysvětloval, jak fungují enzymy ve slinách a žaludku, které pomáhají k štěpení potravy a ze srandy jsem řekl, že se jmenují ptyalin a pepsin, protože jim to zní legračně. Doma to pak řeknou rodičům a ti valí oči,“ směje se Antonín, díky jehož vzdělání a přístupu mají už předškoláci velmi slušné znalosti o biologii člověka. „Není to o biflování, ale o přirozeném podání informace, na učitele to klade velké nároky jak po didaktické, tak po odborné stránce. Musí být velmi všestranní a mít přehled, aby dokázali dětem vše adekvátně věku podat a vysvětlit. Jakmile z toho uděláte legraci, hru, děti v tom vyrůstají, ani nevnímají, kdy se baví a kdy učí. Informace se jim snadno propojují.“

PLAVBA S DARWINEM
Rodiče dětí, které prošly školkou Housenka, těžko hledali školu, kde by se dětem věnovali se stejným zápalem a intenzitou. Sourozenci Kubaňovi se proto rozhodli dále vzdělávat své absolventy v rámci Individuálního vzdělávání Imago, které funguje na principu domácího vzdělávání. Děti tedy pokračují v bilingvním programu, který znají z Housenky, nejsou tolik vázané kurikulem, jen musí jednou za půl roku na přezkoušení. Individuální vzdělávaní Imago se věnuje dětem prvního stupně základní školy, děti se učí ve skupinách maximálně dvanácti dětí, aby se jim učitelé mohli individuálně věnovat.

O prázdninách jezdí děti z Imaga i nejstarší žáčci z Housenky na zážitkové tábory, vždy věnované hlavnímu tématu. Děti už prožívaly dobrodružství v pravěku, s Indiány, japonskými samuraji, cestovali po všech kontinentech, závodily na původních, tradičních olympijských hrách pod taktovkou Bohů z Olympu, poznávaly Karla IV., letos se plavili s Charlesem Darwinem a piráty. „Téma vždy vybíráme se všemi učiteli, aktivity pak vymýšlíme tak, aby byly sportovní, výtvarné, vzdělávací a zážitkové,“ popisuje Antonín.

Naprosto zásadní je podle něj spolupráce školy a rodičů. „Už od školky říkáme, že jsme důslední, přísní, ale láskyplní. Děti potřebují hranice. Poměrně často se nám stává, že děti poprvé u nás ve školce slyší: Ne. Doma jim totiž povolí všechno a to není správné. Rodiče musí se školkou a školou tahat za jeden provaz, pak je efekt několikanásobný. Děti cítí, že to mají všude stejně a to pro ně znamená bezpečí a jistotu. Pokud s tím rodiče nesouhlasí, řekneme, že je to v pořádku, ale nemůžeme spolupracovat,“ přiznává Antonín s tím, že pořádají i společné víkendové pobyty, aby viděli, jak děti ve svých rodinách fungují. „Pokud mají zájem, pomáháme jim na základě našich dlouholetých zkušeností řešit i rodinné výchovné problémy. Někdy stačí maličkost a nastane zásadní zlom,“ říká s tím, že základním předpokladem je samozřejmě to, aby byli zároveň sladění oba rodiče. „Když každý rodič řekne něco jiného, děti to začnou zkoušet a manipulovat. Potřebují spravedlnost.“

Některé děti z lépe situovaných rodin jsou podle něj často „přezážitkované“ a zažijí toho během víkendu tolik, jako ostatní za celý rok. „Zážitky kolem nich jen prosviští, nemají ani čas je vstřebat a zamyslet se nad nimi. Děti se potřebují i nudit, zažít hlad, zimu. Zocelují se, během nudy si rozvíjejí fantazii. Jinak jsou to robůtci a dělají jen to, co jim kdo řekne a naplánuje.“

Jako muž mezi malými dětmi působí Antonín jako pozitivní mužský vzor a leckdy nahrazuje dětem i tátu. „I u nás je bohužel mnoho dětí z rozvedených rodin. Snažíme se jim dávat ženský a mužský princip, každý předá něco jiného. Děti se už od narození učí vizuálně, nápodobou, díky neuvěřitelně akcelerovanému rozvoji mozku, za velké účasti zrcadlových neuronů. Když jim například ukážu salto, snaží se to napodobit, vzhlíží k vám a mají vysokou motivaci.“ A jaký by podle Antonína měl být správný táta? „Měl by být autoritativní oporou maminky. Žena zajišťuje atmosféru, muž bezpečí. Tatínek by měl stát za maminkou, udělat závěrečné rozhodnutí. Samozřejmě v různých, skvěle fungujících rodinách, můžou být tyto role obráceně nebo různě rozvržené.“

Děti, které prošly Individuálním vzděláváním Imago, míří nejčastěji na víceletá gymnázia, obvykle na PORG nebo Open Gate a to především proto, aby mohly uplatnit své jazykové dovednosti a dále je rozvíjet. Pokud dítě není vyloženě studijní typ, pomáhají učitelé rodičům hledat vhodnou navazující školu.

-----------------------------------------------------------------------------------

ANTONÍN KUBAŇ (37 LET)

Ředitel a garant hudebně-pohybových aktivit v mateřské školce Housenka a individuálním vzdělávacím programu Imago v Praze. Na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy dokončil doktorské studium v oboru Kinantropologie s dizertační prací na téma Vytvoření hudebně-pohybového programu pro děti předškolního věku. Absolvoval řadu zahraničních stáží, šest měsíců strávil na Taiwanu v laboratoři neurologie a biochemie, dva měsíce studoval ve Švýcarsku a rok ve Francii. O přínosu pohybu a hudby ve výchově dětí pravidelně přednáší na celosvětových konferencích. Jako soukromý učitel vyučuje francouzštinu, zpěv, vede kroužky dětských kapel a sboru. Je trenérem lyžování, juda, gymnastiky a atletiky. Hraje na kytaru, klavír, bicí, basovou kytaru. S manželkou má dva syny.

TEXT: ANETA ŠAFEROVÁ
FOTO: ARCHIV TONDY KUBANĚ A UNSPLASH.COM