Jako u většiny věcí i na sociální sítě platí pořekadlo o dobrých sluzích a špatných pánech. Přitom je jenom na nás, jakou roli elektronickým pomocníkům přisoudíme. Jakmile totiž začneme sloužit my jim, budeme unavení, přestože po nás moc viditelných výsledků nezůstane. Když Jan Svěrák natáčel Akumulátor 1 (1994), ještě netušil, že se k televizním obrazovkám, které jsou ve filmu viníky úbytku lidské energie, po nějaké době přidá armáda mnohem svůdnějších žroutů času.

Lákavé začátky
Za 15 let od natočení kultovního snímku domácnosti ovládly technické vymoženosti se spoustou funkcí, aplikací a dalších lákadel. Začátky vypadaly skvěle – člověk byl neustále na dosah. Všechno se dozvěděl okamžitě. To, co nevěděl, si během chvilky „vygooglil“. V reálném životě nepříliš úspěšní samotáři najednou sbírali „lajky“ na sociálních sítích třeba za fotky či vtipné komentáře, za výhry v počítačových hrách nebo úspěšný prodej na internetu.

Virtuální realita oproti té reálné poskytuje mnoho dalších benefitů. Jsme chráněni před spoustou náročných vjemů, které plynou z osobní komunikace, můžeme zprávu několikrát přepsat, aniž bychom něco neuváženě plácli. Také mnohem snáz komunikaci ukončíme – počítač jde na rozdíl od partnera vypnout, případně kontakt vymazat či zablokovat. Během chvíle se dozvíme spoustu zajímavých věcí, které nás mohou v osobním i pracovním životě posunout dál. Sítě nám pomáhají propagovat a prodávat naše produkty.

Ve virtuální realitě navíc můžeme žít jen uprostřed své bubliny zrcadlící naše postoje a zájmy. No řekněte, kdo by odolal? Jenže s virtuálními úspěchy je to stejné jako s bonbony. Jeden nás navnadí, a tak si dáme další. V mozku se rozzáří centrum slasti a jsme nenávratně lapeni.

Odvrácená strana sítě
I nekontrolované brouzdání v on-line světě se totiž pojí s nekonečným seznamem záporů. Připomeňme si jen ty, které přetěžují mozek a tělo a podílejí se na únavě a špatné náladě. I když se nám zdá, že nad sociálními sítěmi bezstarostně poletujeme  jako ptáci nad polem a vyzobáváme jen ta nejlahodnější semínka, mozek všechno skenuje a musí vyhodnotit i spoustu obtížně stravitelných zbytečností.

Nepřeberná nabídka příspěvků nás dostává do podobné situace jako bloudění po neznámém supermarketu se stovkami druhů od každé potraviny. A tak buď odcházíme unavení a podráždění s téměř prázdným košíkem, nebo ho naopak narveme k prasknutí. Navíc v tom množství nezvládneme studovat „složení zboží“. Ve virtuálním supermarketu tak během jedné návštěvy mnohdy „nakoupíme“ spoustu nesmyslů posilujících úzkost. Máme-li navíc tendenci zabředat do internetových diskuzí, můžeme se velmi snadno ocitnout v žumpě agresivních výpadů a negativních emocí.

Pozor na neustálé stimuly
Sociální sítě posilují také naši potřebu kontroly. Řada úzkostlivých matek tak na dálku sleduje on-line aktivitu svých dospělých dětí. Když se potomek náhodou na některém z komunikátorů delší dobu nepřihlásí, zažívají zbytečnou paniku. Dospělé „dítko“ si přitom může jen dopřávat digitální detox, nejde mu internet nebo zrovna ztratilo mobil.

Neustále vyskakující upozornění z různých aplikací mozek vnímá jako apel k činnosti bez ohledu na význam nebo vypovídací hodnotu sdělení. Časté vyrušování a přeskakování od jedné činnosti k druhé narušuje stav flow, soustředění i paměť.

Podhoubí pro nekonečné domněnky
Lidé, kteří mají počítač spojený se stresovou prací, navíc mohou prožívat napětí i během obyčejného surfování po internetu. Někoho sítě vláčejí od videa k videu. Další samolibě sleduje reakce na své příspěvky. Případně lká nad tím, že na něj nikdo nereaguje, nebo číhá, kdy dostane palec nahoru od důležité osoby. Velmi časté je také vytváření domněnek. Mnohdy si tak lámeme hlavu nad tím, proč kamarádka naše příspěvky přehlíží, zatímco jiným lajkuje jeden za druhým. To vše podporuje pocit časového tlaku, napětí, úzkost a negativní emoce. Navíc si na mobilu a počítači lze vypěstovat regulérní závislost.

Pokud jste při inventuře toho, co vám virtuální sítě dávají a berou, došli k vyššímu počtu negativ, je nejvyšší čas vzít zpátečku!