Lektorka jógy a spisovatelka Marie Hledíková (34) patří k těm šťastným lidem, kteří měli o svém poslání jasno od nejútlejšího věku. Psát začala ve chvíli, kdy se naučila číst a tvořit první písmenka. Příběhy se jí však v hlavě rodily už mnohem dřív. Možná i díky mamince, která svým dvěma dcerám napsala úžasné povídání o pohádkovém světě schovaném v puklině ve zdi starého činžáku.

„Nevím, o čem sní jiné děti, ale já si před spaním představovala, jak stojím v tělocvičně na pódiu a všichni mi tleskají, že jsem už v devíti letech napsala knihu. V reálu jsem se ovšem styděla, i když jsem měla jít k tabuli,“ směje se Marie. „Jako malá jsem často napodobovala příběhy, které jsem četla. Doma mě v psaní podporovali, byli asi rádi, že dělám něco poklidného. Jen starší sestra z toho nejásala, protože jsem pořád klofala na psacím stroji, domácí počítače ještě nebyly běžné. Mám schovanou krabici plnou deníků a starých ‚románů‘. Občas to prohlížím a říkám si, že některé věci z toho by se daly použít.“

JÓGA JAKO ZÁCHRANA

Marie velkou část dětství prostonala, trápily ji zejména silné opakující se anginy a potíže s klenbou chodidla. Čas strávený v posteli si samozřejmě krátila četbou a psaním. „To, že jsem byla pořád nemocná, ve mně vypěstovalo obrovský komplex, který v dospívání vyústil až v panické ataky. Hledala jsem různé cesty, jak z toho ven, a začala jsem se zajímat o stravu a pohyb,“ přiznává Marie.

Aerobní sporty si s Mariiným operovaným chodidlem moc nerozuměly, ale v 21 letech na ni na internetu bafla jóga. „Líbilo se mi, jak je jemná a současně náročná a bohatá – nabízela mi práci s dechem, tělem i myslí, příběhy, hloubku i filozofii, což mi imponovalo… Vrhla jsem se na samostudium ve všech ohledech. Pak jsem se teprve odvážila do jógového studia a nakonec jsem se začala oficiálně vzdělávat,“ vypočítává absolventka bakalářského studia Dějin umění na Katolické teologické fakultě UK své postupné krůčky jógovým směrem.

Udělala si roční kurz hatha jógy, studovala u řady inspirativních učitelů, na FF UK absolvovala kurz Jógové filozofie a etiky a na FTVS UK se vzdělávala v jógové terapii. Několik let působila v České akademii jógy, kde přednášela pro učitele jógy, v současnosti  na rodičovské dovolené učí dospívající i dospělé a rozvíjí svou praxi, aby se mohla brzy plně vrátit ke své práci (více na jogobyti.webnode.cz).

POHLED JÓGOVÝMA OČIMA

První knihu Rodičovství jógovýma očima vydalo Marii Hledíkové vydavatelství Fontána v roce 2020. Knížka, v níž se prolíná západní a východní svět, vznikla z autorčina zápalu pro jógu i respektující výchovu. „Psala jsem ji jako mladá a trochu naivní prvorodička fascinovaná světem vlastního dítěte. V respektující výchově jsem našla průsečík s jógou. Nejprve jsem na toto téma napsala článek do Jógovin a pak rozvinula v knihu. K srdci mi přilnula jungiánská psychologie, z které jsem hodně čerpala. Jung se sám věnoval studiu jógy a východních nauk a našel korelaci mezi západní psychologií a jógou. Dneska si říkám, že jsem Rodičovství jógovýma očima mohla napsat později. Po zkušenostech se dvěma dětmi už vidím mezery a vnímám o to intenzivněji, že výchovná praxe je stále těžší než teorie,“ přiznává otevřeně Marie.

Knížku „Příběh Františky aneb hledání ztracených barev“ měla napsanou před vyjitím té první. „Po návratu z Indie v roce 2017 jsem byla několikrát v nemocnici a celý rok stál za starou bačkoru. Na začátku toho následujícího jsem cítila příval tvořivosti, a tak se mi před očima začal rýsovat Františčin barevný příběh,“ vysvětluje Marie, jak se zrodila knížka o neohrožené Františce, která žije v černobílém světě svých úzkostných rodičů a v noci utíká do barevné Fantazie. Potká tam nejen svého bratra, ale i spoustu zajímavých bytostí a nakonec se jí silou mysli povede obarvit i svět, ve kterém žije.

„Také tahle knížka velmi nenásilně vychází z jógy a respektující výchovy. Přála bych si, aby text vyzněl pozitivně, ne že kritizuje ostatní rodiče zavalené starostmi a povinnostmi,“ pokračuje spisovatelka. „Do Příběhu Františky jsem chtěla dostat informaci, že vnímání světa se dá ovlivnit nenásilným způsobem prostřednictvím nástroje mysli, to je důležitá jógová myšlenka. Další je ale i dualita a polarita, kterými je příběh prošpikovaný. Svět by bez nich nemohl fungovat, stejně jako je vrchol, musí být i dno, a není dobré ani zdravé to popírat. Navíc je v příběhu důraz na směřování, odhodlanost jít dál, i když se nedaří. Vyhýbám se frázím, zkratkám a poučkám, na které jsem sama až alergická. Chtěla jsem, aby text byl hravě a laskavě poučný a spíš naznačoval to, k čemu si člověk může dojít jen sám s určitou dávkou sebereflexe.“

V šuplíku má hotovou další knížku Šest zrádců zajíce Ignáce a říká si, že právě v roce Zajíce by byl ideální čas tuto hravou učebnici jógy pro děti vydat.

ROVNOVÁHA VYŽADUJE PÉČI

Na dvě děti, přednášky, jógové lekce, psaní a neustálé řešení teplot, rým, kašlů a dalších dětských i dospěláckých neduhů posledních virových měsíců je samozřejmě potřeba zvýšené porce sebepéče. Marie ji mění vždy při střídání ročního období. Podle ájurvédské charakteristiky mentálních a tělesných dóš je téměř absolutní váta, takže kromě jiného pokud možno dodržuje vhodný jídelníček. „Pro váty nejsou vhodné půsty, ale praktikuju jiné způsoby očisty,“ popisuje Marie základní péči o své zdraví. „V březnu vynechávám kávu, i když je to moje vášeň i motor. Sbírám mladé kopřivy a listí břízy, které ve formě čaje s přísadou hřebíčku pomáhá čistit ledviny a játra. A ze zemitějšího zimního jídelníčku přecházím na lehčí stravu. Z ranních rituálů nikdy nevynechám čištění jazyka a proplachování nosu. V tomto čase nedám dopustit na kartáčování před sprchováním a promazávání teplými oleji, ideální je pro mě sezamový s kapkou pačuli. Při tom dbám zejména na důkladné promazání povrchu velkých kloubů. A samozřejmě jóga, nicméně ne ve smyslu klišé, že si na hodinu a půl vlezu na jógamatku a při svíčkách cvičím, ale že během dne pracuju s různými pohyby, technikami, dechy, abych fungovala. Prostě taková jógová praxe za pochodu. Důležité je i nastavení mysli, k tomu patří kreativní činnost, ať už je to cokoliv.“

A co jiného kreativního může dělat spisovatelka než psát. Její hrdinové rostou s jejími dcerami, takže tentokrát to bude fantazijní „bojovka“ v pražských ulicích jako oslava dvanáctých narozenin hlavní hrdinky. A i tady se jóga opět nenápadně zhmotní.

TEXT: JANA ŠULISTOVÁ
FOTO: UNSPLASH.COM A ARCHIV MARIE HLEDÍKOVÉ