Ve chvíli, kdy se objevilo hnutí New Age s kultovní knihou Louise Hayové Miluj svůj život, stalo se pro mnoho lidí novým náboženstvím. Co může být krásnějšího, než vybrat si ze všech nástrojů jen optimistický klavír s temperamentní španělskou kytarou a k tomu veselé repetění bubínku? Olé, jdeme do toho, hlavně žádné výhružné činely hněvu nebo smutné kvílení houslí a hoboje. Máme návod, to dáme!

Jenže příroda nám nadělila velkou škálu emocí právě proto, abychom z nich dokázali sestavit bohatou symfonii, která se na rozdíl od veselých odrhovaček neoposlouchá, ale umožní nám objevit plnost života se všemi jeho zákoutími. A díky tomu zrát do moudrosti.

VŠECHNY POCITY K NÁM PATŘÍ! 

Smutek, hněv, pocity viny, závist, žárlivost nebo strach jsou našimi důležitými signály. Měli bychom jim naslouchat a život podle jejich rad upravit, ale ne se v nich nadměrně rochnit, v tom mají pozitivní poučky pravdu.Smutek je potřeba odžít a nikdo asi nezná člověka, který by v životě neutrpěl nějakou ztrátu nebo zradu. Emoce zametené pod pestrobarevný koberec pozitivity se neztratí, ale v úkrytu nenápadně bobtnají a čekají na svou chvíli, kdy zaútočí v mnohem větší síle, než měly v počátku. Navíc často převlečené za něco úplně jiného, mnohdy i za nevysvětlitelné zdravotní obtíže, takže člověk nedokáže identifikovat, kde se v době zdánlivé pohody najednou vzaly.

Hněv je na tom ještě hůř – spousta lidí ho považuje za zlozvyk hodný vymýcení. Zejména pokud se s ním setkávali u rodičů nebo jim samotným jako dětem bylo zakazováno ho projevovat. Ještě náročnější poselství do života předá potomkům rodina, kde na jedné straně vládne imperativ Nevztekej se, ovšem vychovatelé každou chvíli agresivně zuří a děti se před jejich výbuchy nemají jak bránit.

Není divu, pokud se takto vychovávaný člověk vrhne na pozitivní myšlení vyčtené z knížek se vší usilovností a nadějí, že bude lepší než rodiče. Poučky ze začátku většinou fungují skoro jako kouzelná hůlka. Jenže časem se potlačené nepřípustné emoce vyvalí ven, duhová bublina pozitivní všemohoucnosti praskne a dostaví se rozčarování, které u disponovaných osob může dokonce spustit depresi.

ZÁZRAK BDĚLÉ POZORNOSTI 

Máme tedy pozitivní myšlení považovat za cestu do pekla? „Ani omylem,“ tvrdí s úsměvem Radka Loja, která právě tento přístup spolu s alfa stavem a mindfulness vyučuje. Navíc o tom, jak si poradit s vlastními emocemi a myšlením napsala dvě knihy.

„Je totiž velký rozdíl mezi zdravou pozitivitou a pozitivní ‚úchylností‘ nepřipouštějící, že by něco v životě mohlo být nepříjemné,“ pokračuje odbornice. „Chvilku si sice můžete namlouvat, že vaši ukradenou peněženku někdo potřeboval více než vy, ale tento přístup dlouhodobě prostě nefunguje. Co se děje potom? Někdo propadne do beznaděje, že prostě nemá šanci být šťastný, když už toho tolik vyzkoušel. Na pozitivní myšlení definitivně zanevře a upadne ještě hlouběji do pesimismu. Ale když si z pozitivního přístupu vezmete tu realistickou část a přijmete, že k životu patří i obtíže a smutky, které jste nezavinili tím, že jste byli málo optimističtí, může být život mnohem příjemnější. Pozitivní myšlení znamená reálný pohled na svět s jeho dobrými i špatnými stránkami a také schopnost neztrácet víru a naději v těžkých situacích.“

Optimistický přístup tedy rozhodně nevyžaduje předstírání, že všechno je skvělé, nebo popírání tzv. „negativních“ pocitů. Ty je potřeba prožít, ale také nechat jít, protože dokud v nich setrváváme, nemáme v mysli prostor na nic lepšího. Do plné mísy zkyslé bramboračky nám také nikdo nenaservíruje náš oblíbený pokrm, a pokud ano, moc si nepochutnáme.

DENÍK VDĚČNOSTI

I často doporučovaný deník vděčnosti může mít svá úskalí. Stejně jako na pozitivitu ani tady nesmíme tlačit na pilu. Má cenu se nutit každý den dokola psát, že bydlím, svítí světlo, teče teplá voda, vidím, slyším, chodím…?

„Na přednáškách vždycky říkám, že důvodem k vděčnosti je i skutečnost, že na veřejném WC byl toaletní papír,“ směje se psycholožka. „Při zaměření se na přítomný okamžik bez celodenní jízdy na autopilota se totiž i v ten nejsmolnější den něco pěkného najde. Mohu ocenit opravdu všechno – i to, že mohu pít obyčejnou vodu, že jsem měla co jíst a podobně. Toto večerní cvičení doporučuji hlavně proto, aby se mysl trošku ‚odnaučila‘ nadhodnocovat negativní věci. Abychom si před spaním uvědomili, co všechno je v našem životě v pořádku. Cílem není psát si sáhodlouhý večerní seznam pozitiv, ale hlavně přenést pozornost a vděčnost do běžných denních situací. Pokud si při pití vody na sekundu uvědomím, že to není samozřejmost, o trošičku se mi zvedne energie. Když to udělám několikrát za den, tak jí získám více a mohu ji lépe využít na řešení problémů.“

Past vděčnosti spočívá v tom, že v teplé vodě ve vaně nebo v čisté posteli často myslíme na chudáky, kterým je takový luxus odepřen. Jim nepomůžeme, ale do svého života vtáhneme úzkost a pocity viny. Proto lze vychovatele varovat nejen před tím, aby dětem zakazovali projevovat emoce, ale i před otřepanými frázemi typu: „Koukej to sníst, co by za to daly hladovějící děti v Africe.“ Zkrátka, vděčnost ano, ale bez doprovodné úzkosti ze ztráty či pocitů viny, že se máme nezaslouženě lépe než někdo jiný a ještě si dovolíme být nespokojení.

SPIRÁLA DO TEMNOT

Jak už bylo řečeno, základem pozitivního přístupu k životu je bdělá pozornost (mindfulness), která nám pomůže zastavit roztáčení negativistické spirály v zárodku. Každý jistě zná dny, které už od probuzení vypadají jako černý pátek. Špatně jsme se vyspali, uklouzli v koupelně, rozbili oblíbený hrneček, došlo mléko do kávy a… už to jede. Najednou se nám v mysli zatáhne, psychika začne servírovat jednu nepříjemnou vzpomínku za druhou a mezi nimi vyskakují obavy, co ještě během dne zmastíme a jaké další šrámy utrpíme.

Jak to, že včera jsme svištěli na zelené vlně, vedlo se vám vše, na co jsme sáhli, a najednou bezdůvodný střih a den jako z kanálu? Na vině může být spousta věcí – třeba výkyvy atmosférického tlaku, citlivost na počasí, delší ignorování signálů únavy, změny hormonálních hladin…

Ovšem člověk, který se naučí vědomé pozornosti, si psychickou skluzavku do negativity velmi brzy uvědomí. Nenechá v takové chvíli hlavu běžet na volnoběh a nedovolí mysli psát další temné scénáře.

NIC NETRVÁ VĚČNĚ

Zkrátka pozitivní myšlení neznamená, že budete nad věcí i při výpovědi z práce a návratu do bytu propláchutého sousedovic pračkou a nic se vás nedotkne. To možná dokážou těžcí psychopati, ale citlivý člověk reaguje na vše, co se kolem něj děje.

„Pozitivní by mělo být celkové zaměření mysli, víra v to, že i když se nám dlouho nedaří, má to nějaký význam a jednou potíže skončí, tak jako se střídají roční období. Vlastně všechno, co prožíváme, je tak trochu podvod naší mysli založený na našem základním psychickém nastavení, na tom, co jsme prožili a co očekáváme,“ vysvětluje psycholožka. „Jsme totiž naučeni brát pozitivní věci jako samozřejmost a nadhodnocovat to, co je negativní. Také spíš řeknete „zkazila jsem oběd“, i když příloha a salát se povedly, jen jste připálila maso?“

Přiznejme si, kolikrát nám nepříjemná věc, která tvoří jen malý kousek naší reality, dokáže zatemnit celý obzor. Pozitivita tedy spočívá ve schopnosti umět se v klidu zastavit, sednout si, udělat si emoční odstup od situace a realisticky ji zhodnotit. Začít ji zkoumat a pozorovat zvenku, nedopustit, aby začala roztáčet spirálu nezdarů, výčitek a nepříjemných pocitů.

V některých situacích nám může pomoci také pozitivní přeznačkování, což je jedna z technik krizové intervence. Zkusíme na negativní události najít něco pozitivního (byl to jen blatník, nikomu se nic nestalo; no tak nás vytopili, aspoň konečně vymalujeme; stejně mě to v té práci štvalo, mám šanci najít lepší… třeba pasažéři zmeškaných letů, které skončily katastrofou, by mohli tuto dovednost školit). Případně se aspoň pochvalme za to, jak jsme situaci zvládli, nebo si vybavit, kolikrát jsme už něco nepříjemného překonali.

Ne vždycky se to povede, ale co je na světě dokonalého? Každý malý pokrok se počítá. Úspěch můžeme oslavovat, už když na náročnou situaci reagujeme s o trochu větším nadhledem než minule. Jakmile dokážeme dát všem emocím prostor, pozornost a přijetí, můžeme s nimi pracovat a budeme se cítit lépe a pozitivněji.

POZITIVNÍ KRŮČKY

1. Vyhněte se škarohlídům, ale i toxickým optimistům neschopným empatie, jen omílajícím pozitivní fráze. Život se prý stává průměrem životů pěti lidí, se kterými se nejčastěji stýkáte. Jak vypadá vaše hlavní pětice?

2. Omezte sledování zpráv v televizi i na internetu.

3. Učte se bdělé pozornosti a oceňování zdánlivých samozřejmostí.

4. Přijměte všechny emoce jako součást sebe a věnujte jim pozornost.

5. Pozorujte své myšlení. Kolik prostoru dáváte prázdným negativním myšlenkám? Pokud si všimnete, že myslíte negativně, řekněte si stop a pokuste se přepnout.

6. Zaměřte se na to, co sdělujete, jsou to spíš negativní, nebo pozitivní věci? Mimochodem, jaká slova používáte v mysli a v mluvě. Pozitivní? Negativní

7. Všímejte si, zda při líčení nepříjemností příliš nepřeháníte (co třeba používání slov hrozně, strašně, nesnesitelné, peklo, otřesné, všichni, všechno, nikdy, nikdo…)?

8. Seďte a choďte vzpřímeně. Fyzický postoj má totiž velký vliv na to, jak se cítíte a jakou sílu a energii vyzařujete.

9. Očekávejte příznivé výsledky. Vždy si vizualizujte úspěch. Váš duševní postoj má obrovský vliv na vás samotné i na okolí.

10. Dávejte si pozor na složení stravy a nezanedbávejte pohyb, i chůze se počítá.

11. Nikdy neztrácejte víru a naději! A když se to náhodou stane, netlačte na sebe, špatná nálada a občasná skleslost k životu patří stejně jako k počasí vítr a déšť.

TIPY NA ČTENÍ

František Lomský Mindfulness: Co vám ještě neřekli (Pointa) 
Rozvoj přirozené schopnosti uvědomovat si paletu prožitků v přítomném okamžiku výrazně ulevuje od stresu a úzkosti. Kniha přináší méně známé aspekty této v současnosti populární metody včetně praktických cvičení.

Radka Loja Emoce pod kontrolou (Grada)
Emoce lze přiměřeně vyjadřovat a regulovat bez nezdravého potlačování. Seznámíte se s destruktivními myšlenkovými  formami, jejich původem, působením a ochraně před nimi. Můžete tak vylepšit vztahy, posílit životní energii, psychickou odolnost i sebedůvěru.

Radka Loja Myšlení pod kontrolou (Grada)
Jednou z cest k sebepoznání a klidu v mysli jsou alfa stav a mindfulness. Kniha je plná praktických technik zaměřených na rozvoj a programování mysli, obsahuje také četná cvičení včetně meditace, relaxace či práce se sny.

TEXT: JANA ŠULISTOVÁ
FOTO: UNSPLASH.COM A PEXELS.COM