Málokdo s tělem zachází tak, aby mu ve zdraví sloužilo co nejdéle. Často už v mladém věku lidé přicházejí k lékaři s nářky, že je bolí záda, kyčle, kolena, kostrč, ramena… Za většinou těchto potíží stojí jednostranné činnosti nebo sporty, nezřídka i pády a úrazy. Jednou z možností, jak vrátit tělu bezbolestný pohyb, je Dornova metoda PLUS (DMP). „Při tomto velmi účinném manuálním způsobu práce s kosterní soustavou se klouby a obratle vracejí na jejich správné původní místo,“ vysvětluje autorizovaná lektorka pro Českou republiku Zuzana Púry Prouzová. Metodě se věnuje už 21 let a spolu s manželem Jozefem Púrym, který je akreditovaným lektorem od roku 2007, vyučují upravenou DMP na seminářích po celém Česku. Zuzana je navíc autorkou knihy „I ty můžeš“ a brzy vydá další s názvem „Oprav se sám“.

OD ÚRAZU K METODĚ

„Původní Dornova metoda vznikla v německém Bavorsku. Naše škola z ní vychází, ale postupem času jsme tento základ, který jsem se téměř pět let učila v Německu, rozšířili tak zásadně, že se už jedná o samostatnou metodu. Z úcty k zakladateli jsme ji pojmenovali Dornova metoda Plus,“ vysvětluje Zuzana Púry Prouzová, která je přímou Dornovou žačkou.

Stejně jako zakladatel se k technikám přinášejícím úlevu od bolestí dostala kvůli úrazu. Dieter Dorn (1938–2011), původní profesí majitel pily, si při zvedání těžkého kmene poškodil páteř a od bolestí mu pomohl místní sedlák. Dorn se jeho metodu naučil, rozvinul ji a vyškolil první zájemcev Německu, odkud se tento přístup začal s úspěchem šířit do celého světa.

„Před mnoha lety jsem přežila těžkou srážku našeho auta s lokomotivou na železničním přejezdu. Po roční léčbě a pobytu v rehabilitačním ústavu mi zůstaly těžké následky; dvě zničené ploténky, tři posunuté obratle a téměř přetržené nervy v pravé noze. Měla jsem velké bolesti v zádech a špatně jsem chodila,“ vypráví lektorka.

„V té době jsem žila v Německu a na doporučení kamarádky jsem navštívila paní, která pracovala s Dornovou metodou. Už za týden se stala mojí první učitelkou. Úleva totiž byla tak rychlá a neuvěřitelná, že jsem se to chtěla také ihned naučit, abych pomohla mamince. Ta už delší dobu ležela v nemocnici s velkými bolestmi zad. Hned druhý den po absolvování kurzu jsem sedla do auta, jela 1000 km za maminkou a díky tomu, co jsem tehdy ‚uměla‘, mamku už druhý den z nemocnice pustili! Zázrak. Od té doby takové zázraky zažívám velmi často. Je to nejkrásnější povolání, jaké znám. Musela jsem se ale ještě hodně učit a hotová nebudu nikdy. Měla jsem i to štěstí, že jsem později mohla studovat u pana Dorna. To byl úžasný člověk.“

NEZAPOMENUTELNÍ PRVNÍ PACIENTI

Paní Zuzana vzpomíná na dovolenou na chorvatské nudistické pláži v době svých fyzioterapeutických začátků: „V sousedním karavanu byl jeden starší pán, který sotva ušel pár kroků. Bylo mi ho líto a nevím, kde jsem sebrala odvahu, ale nabídla jsem mu pomoc! Došlo k zajímavému představení. Na dece ležel nahatý cizí člověk, nahatá já jsem mu vysvětlovala, jak má cvičit s kyčlemi, a kolem nás stálo asi patnáct nahatých čumilů a přibývali další. Neuvěřitelně jsme se při tom nasmáli… Druhý den ráno bylo jejich auto pryč. Určitě jsem mu nějak ublížila, je v nemocnici nebo už mrtvý! Řekla jsem si, že se nehnu z místa, dokud se nevrátí nebo se něco nedozvíme. Když to vydržím, dobře to dopadne. Seděla jsem tam dlouhé hodiny a kolem čtvrté odpoledne se konečně objevilo jejich auto. Pán vystoupil a už zdálky na mě mával. Objal mě a vyprávěl, jak ušel pět kilometrů bez bolesti. Nevím, co hezčího může být, než když vám lidé sdělují, jak jste jim změnila život, po dvaceti letech je něco přestalo bolet a oni zase můžou naplno žít. Vzpomínám na mnoho lidí, kterým metoda pomohla, s některými udržujeme přátelství, ale ti první jsou vždycky nezapomenutelní.“

CO DOKÁŽE TELEVIZE

Po téměř pěti letech praxe Zuzanu učitelé vyslali do Česka, aby do té doby neznámou metodu začala učit tady. Na jeden z prvních seminářů přišel nadaný zájemce Jozef Púry. Stal se Zuzaniným asistentem, časem i manželem a dnes metodu vyučují spolu. „Obohatil ji o nové pohledy na stereotypy a cvičení a jeho neortodoxní přístup mi v mnohém otevřel nové obzory. Já zase ‚vynalézám‘ další postupy, protože jsem puntičkářka a nestačí mi si říct, že něco ‚nejde‘,“ směje se lektorka a pokračuje příběhem z praxe, který je skvělým příkladem toho, jak zdánlivě banální věc může způsobit dlouhodobé trápení.

Na kurz v Praze přišla starší dáma, která si stěžovala na velké letité bolesti zad a zejména krční páteře. Nemohla kvůli nim spát, brala množství léků a život ji nebavil…

„Všimla jsem si, že drží hlavu dost pootočenou doprava. To je jeden z nejdůležitějších úkolů terapeuta, naučit se ‚číst materiál‘,“ vysvětluje Zuzana. „K našim zásadním dovednostem patří také detektivní výslech, musíme zjistit, jak si člověk problém ‚vyrábí‘. Srovnali jsme jí páteř včetně té krční, ale bylo mi jasné, že pokud svůj stereotyp nezmění, úleva bude jen dočasná. Druhý den nám paní nadšeně prozradila, že už na to přišla. Rádi se s manželem dívali na televizi, kterou měli ve středu obývákové stěny. Seděla vlevo a spoustu hodin tak trávila s hlavou pootočenou doprava. Stačilo posunout křeslo tak, aby se na televizi dívala přímo, nebo – jak řekla na závěr: ‚Já si teď v rámci kompenzace jednostranné pozice krku a hlavy vyměním místo s dědkem!‘ Po měsíci se ozvala s tím, že už ji hlava vůbec nebolí.“

UDĚLEJ SI SÁM

Na DMP je skvělé, že je přímo zaměřená na svépomoc. Dobrý terapeut by měl pacientovi dát přesný návod, jak pracovat sám se sebou. „K nám člověk při běžných potížích přijde dvakrát, třikrát a pak už mě dlouho nebo dokonce nikdy nepotřebuje. To není masáž, kam se dochází pravidelně,“ pokračuje lektorka. „Podle toho také dobrého ‚dornovce‘ poznáte, že vám při první návštěvě nedá papír s deseti dalšími termíny.“

Zuzana s Jozefem mají systém doporučených terapeutů s dlouholetou praxí, kteří metodu ovládají, dodržují etiku a hlavně – práce je pro ně srdeční záležitost. Vychovávají si dorost, po absolvování základního kurzu a workshopu mohou lidé kurzy zdarma navštěvovat jako asistenti a z nich se pak často stanou doporučení terapeuti DMP. Je to ucelený systém vzdělávání, stejný pro všechny zájemce.

K Zuzaniným a Jozefovým odchovancům patří Andrea Marešová, jedna z výrazných tváří BiOrganica a tvůrkyně všech Inlight ceremonií. „Je to jedna z nejnadanějších žaček, velmi svědomitá, spolehlivá a fundovaná, a já jsem moc ráda, že je naše. Od ní jsem se také dozvěděla o Biorganice a Inlightu, který používám a jsem s ním velmi spokojená. A Inlight Trauma balzám je skvělý pomocník při naší práci,“ pochvaluje si Zuzana.

TĚLO JAKO DŮM

Přestože si lidé po zaučení mohou s mnoha problémy sami pomoci, je velmi složité dávat univerzální návody pro zdravá záda. Základem je mít v pořádku osu těla, a to není běžné. Důležité je také mít vycentrované kyčelní klouby, protože od nich se odvíjí nejen celá osa dolních končetin a to, jak došlapujeme, ale promítá se to v těle také směrem nahoru a ovlivňuje pozici pánve a páteře.

„Ráda kosterní konstrukci přirovnávám k domu. Nemáte-li rovné základy, jimiž jsou dolní končetiny, budou vám přinejmenším praskat zdi – tedy pánev a páteř. Jsme jako stavebnice, kde jsou jednotlivé části přímo závislé na těch dalších. Proto má ‚Dornovka‘ přesný metodický postup, který je potřeba vždycky dodržovat, jinak můžete nadělat více škody než užitku,“ varuje terapeutka.

Výjimku tvoří cvičení s kyčlemi, které je prvotní. Díky němu se už v mnoha případech může postupně měnit zbytek konstrukce a osy těla. Techniku rovnání kyčelních kloubů pomocí ručníku Zuzana s Jozefem mnohokrát představovali jak na internetu, tak pro různé pořady v televizi. Hodně lidí je potom kontaktovalo a popisovalo, jak jim už toto základní cvičení pomohlo. Další to inspirovalo k návštěvě kurzů, protože vše chtěli vidět na vlastní oči. „Samozřejmě, že je to jen základní univerzální návod, v komplikovanějších případech vždy navštivte doporučeného terapeuta nebo právě kurz,“ zdůrazňuje lektorka.

I když se vyhýbá poskytování zaručených návodů na zdravé tělo (ty základní samozřejmě všichni známe, ale ruku na srdce, kdo z nás se jimi řídí?), je přesvědčená o tom, že jsme tvůrci toho, jak se cítíme. A nejen toho. Žijeme to, co si tvoříme v naší mysli. A tu může začít přeskládávat každý sám!

JSOU NĚJAKÁ OMEZENÍ?

Rozhodně to není věk – zatím nejmladšímu pacientovi byly tři měsíce a nejstarší klientce 96 let. Hlavními kontraindikacemi jsou rakovina kostí a osteoporóza. Ovšem diagnóz, při kterých je potřeba být obezřetný, je hodně, více lze nalézt na webových stránkách: www.Dornova-metoda.com

AUTOR: Jana Šulistová
FOTO: Canva