Sama přiznáváš, že jsi se většinu života za něčím zběsile hnala a chtěla změnit svět, což tě málem stálo život. Dá se vystopovat, kde mělo podobné chování kořeny?
Když odmala běháš venku se samými kluky, musíš se jim nejen vyrovnat, ale být ještě o fous lepší, abys mezi ně zapadla, aby tě brali. A tak jsem byla ten nejklukovitější kluk ze všech. Měla jsem neuvěřitelně rozvinutou vnitřní disciplínu a kromě toho jsem sama na sebe i na okolí kladla obrovské nároky. Pořád jsem se za něčím hnala. Za diplomy, uznáním, vizí lepšího světa... V devatenácti jsem odešla do Skotska, kde jsem studovala a pracovala na plný úvazek za barem. Běžně jsem byla na nohou do čtyř do rána a v devět už jsem seděla ve školní lavici. Bála jsem se udělat chybu, nebýt perfektní. Ignorovala jsem skutečnost, že jsem naprosto nevyspalá a permanentně ve stresu. Odpočinek pro mě byl sprosté slovo. Jako první mě začaly trápit chronické záněty močového měchýře, které jsem měla každý měsíc týden v kuse, antibiotika byla běžnou součástí mého jídelníčku. Ale ani to mě nedonutilo přestat sama na sebe tolik tlačit. Nakonec musela přijít i nádorová onemocnění a vleklé psychické problémy od úzkostí, depresí až po totální vyhoření.

Mnoho z nás pojem vyhoření zná, ale neví, co konkrétního si pod ním představit. Můžeš přiblížit to, co přesně jsi prožívala?
Absolutní prázdnotu. Necítila jsem vůbec nic a paradoxně to byl jeden z nejhorších pocitů na světě. Do toho jsem neměla peníze na nájem ani na jídlo, protože jsem kvůli neustálým nemocem nemohla chodit do práce. A tak jsem se začala nekonečně cyklit v takovém začarovaném kruhu. Zachránila mě až chladová terapie spolu s meditací. Začala jsem se pomalu vnitřně probouzet a cítila jsem, že je třeba vzít zpátečku. Přestat svou pozornost obracet směrem ven. Ztlumit očekávání. Nevyžadovat, aby bylo všechno perfektní a místo toho jen tak být. A tak do mého života po letech totálního bojkotu sebe samé postupně vstoupil zájem o to, kdo doopravdy jsem, co jím a jak se o sebe starám.

V čem ti chladová terapie nejvíce pomohla?
Chlad je pro mě velkým učitelem, který mě vrací zpátky do rovnováhy. Učí mě pohybovat se mezi mužskou silou a ženskou jemností. Dřív jsem například úplně ignorovala skutečnost, že mám menstruaci a nebrala na sebe v tomto období žádné ohledy. Ale když jsem si jednou vyzkoušela, jak šílené je se v nejzranitelnější fázi cyklu obléct do kraťasů a v minus deseti stupních vést lidi na chladovou expedici na Sněžku, už jsem to nikdy nezopakovala. Někdo by podobně tvrdou zkušenost vůbec nepotřeboval, protože by se do takového experimentu nikdy nepustil. Já si ale díky této lekci konečně přiznala, že mé tělo v každé fázi měsíce chová trochu jinak. Najednou se všechno v mém životě automaticky přeskládalo. Začala jsem veškeré aktivity plánovat podle svého cyklu a vytvořil se kolem mě tým lidí, kteří mě vykrývají, když je zrovna potřeba. Pracuji se samými muži, ale všichni přesně vědí, v jaké fázi měsíce se právě nacházím. Komunikujeme spolu naprosto otevřeně a já jsem se konečně úplně zbavila mylného přesvědčení, že žena je vlastně takový menší muž. Není. A pokud si to myslí, tak ji to dřív nebo později zničí a zabije.

Jsi zastánkyní inovativních metod v oblasti zdraví a aktivně se věnuješ zejména biohackingu. Co přesně to znamená v praxi?
Biohacking je aktivní a vědomý přístup k lidské biologii, který využívá různé metody k dosažení pevnějšího zdraví, lepšího spánku, optimálnější váhy nebo veselejší nálady. Biohacking vnímám jako takovou hru. Hraješ si sama se sebou a s tím, co pro sebe můžeš udělat, aby se ti v životě dařilo co nejlépe. Já ho pojímám především tak, aby vyhovoval potřebám ženského těla – jako ženy bychom například neměly držet přerušovaný půst každý den. Stejně tak pro nás není vhodné otužovat se v době menstruace. Naše těla jsou totiž biochemicky úplně jiná než ta mužská. Mnoho dnešních žen ale bohužel nevnímá to, co jim jejich tělo říká. A tak je nesmírně důležité, aby zpomalily a začaly se krůček po krůčku znovu ladit samy na sebe. Pak najednou zjistí, že přesně vědí, co mají jíst, aby jim bylo dobře. Budou mít jasno v tom, kdy jsou unavené a mají zvolnit a kdy naopak mohou do věcí pořádně šlápnout. Tím nejlepším doktorem je naše intuice.

Jak konkrétně o sebe pečuješ ty?
Kromě zmiňovaných meditací, chladové terapie a dýchacích technik mi hodně pomáhá, když si dovolím jen tak být a nic po sobě nechtít. Všem ženám vždy opakuji, že je třeba mít každý den rande sama se sebou. Alespoň čtvrt hodinky! Pokud se vám to zdá nemožné, řekněte si o pomoc. Časy, kdy jsme musely všechno zvládnout samy, už minuly. Můj muž má úžasnou mantru, kterou opakuje všem ženám ve svém okolí a ta mantra zní: „Dovol si to!“ Většina z nás se totiž stále nachází ve fázi, kdy si nedovoluje říkat ne. Nejsme schopny chránit svoje hranice, respektovat svoje potřeby, svou únavu. Právě tohle nastavení je třeba změnit!

TIP 1 – JAK VYPADÁ JÍDELNÍČEK BIOHACKERKY VERONIKY?

Mám za to, že je lepší jíst méně, ale kvalitněji. Stravuji se podle ročních období a jsem velkou zastánkyní bio potravin a to především kvůli chemickým postřikům, které jsou v konvenčním zemědělství používány. Každý třetí den si ordinuji přerušovaný půst. Výjimku představuje pouze období, kdy menstruuji. Vyhýbám se lepku a průmyslově zpracovaným potravinám a nejím skoro žádné maso. Pokud si ho velmi výjimečně dám, musím mít jistotu, že pochází z dobrého chovu. Pravidelně si dopřávám doplňky stravy (jako je například PQQ – vitaminový kofaktor podobný vitaminu B) a ženské bylinky. Když mám menstruaci, piju hodně kontryhele a doplňuji magnesium. Nesouhlasím totiž s tvrzením, že všechny potřebné živiny dostaneme ze stravy. To v dnešní době už bohužel není pravda. Na stres se mi kromě vědomé práce s dechem, chladem a meditace osvědčily také adaptogenní byliny jako je maca, reishi, ašvaganda, tulsi či sibiřský ženšen.

TIP 2 – JAK POKUD MOŽNO NEVYHOŘET

Před časem napsala biohackerka Veronika Allister knihu Hoř pomalu, v níž radí, jak se vyhnout „přepáleným vnitřním pojistkám“ a stavu, kdy vám cokoliv ve vašem životě přestane dávat smysl.

1. Naučte se čas od času nedělat nic. Ano, slyšíte správně. Vůbec nic. Sedněte si, lehněte si a dívejte se před sebe. Nechte myšlenky, aby svobodně plynuly. Pusťte výčitky svědomí a buďte plně otevřeni úplně všemu, co přichází. „Osobně tuto techniku praktikuji během dne velmi často. Většinou, když cítím, že se nemůžu soustředit a moje mysl vražedně zrychluje. Přesně v takové situaci přestanu cokoliv dělat, jen tak si sednu a čumím,“ směje se Veronika.

2. Konec informačnímu feťáctví. Závislost na neustálém přísunu nových a nových informací je rostoucí hrozbou dnešní doby. Přeskakujeme z jedné věci na druhou a naše pozornost dostává pořádně zabrat. Zkuste si na vstřebávání informací o světě i lidech kolem sebe vyhradit časově ohraničené okénko. Vyhnete se tak zbytečné prokrastinaci, která vás mnohdy vyčerpá více než skutečná práce.

3. Tajemství slow food. Mnoho z nás do sebe jídlo hází jako bychom byli chodící popelnice nikoliv živý organismus. „Své klientky vždy učím, aby jedly co nejpomaleji a všímaly si přitom maličkostí, jako je vůně, textura a chuť. Zároveň u toho sledují své tělo a snaží se ho cíleně zbavovat napětí a stresu tak, aby bylo nejen u jídla maximálně uvolněné,“ vysvětluje Veronika.

Více na horpomalu.cz a codeoflife.cz

TEXT: EVA KARLASOVÁ
FOTO: ADÉLA MERKLOVÁ A UNSPLASH.COM 

Celé znění článku najdete v nejnovějším biOrganica magazínu, který vyšel 11. 3. 2021.